Antibiotika patří k největším objevům moderní medicíny a jednou provždy změnily její tvář. Bakteriální infekce díky nim ztratily svou nebezpečnost a antibiotika se zařadila mezi nejpředepisovanější a nejpoužívanější léky. Při širokém používání antibiotik se brzy zjistilo množství vedlejších účinků.
Nejprve bych si dovolil ukázat přehled nejpoužívanějších antibiotik:
1. Beta-laktamová antibiotika
a) Peniciliny – Sem patří klasické peniciliny (sloučenina benzylpenicilin – lék Penicilin G, sloučenina fenoxymetylpenicilin – např. léky Ospen, Penbene), aminopeniciliny (sloučenina ampicilin – např. léky Ampicilin a Unasyn, sloučenina amoxicilin – např. léky Amoksiklav, Augmentin, Duomox) a peniciliny proti stafylokokům (sloučenina oxacilin – lék Prostaphlin).
b) Cefalosporiny - Jsou často užívané, rozlišujeme u nich více generací:
- Cefalosporiny 1. generace - Využívané jsou sloučeniny cefazolin (např. lék Vulmizolin) a cefadroxil (např. lék Duracef).
- Cefalosporiny 2. generace - Využívané jsou sloučeniny cefprozil (lék Cefzil) a cefuroxim (např. léky Axetine, Xorimax, Zinnat a Cefuroxim).
- Cefalosporiny 3. generace - Využívaná sloučenina je například cefoperazin (lék Sulperazon)
c) Karbapenemy - Antibiotika této skupiny se běžně nepodávají a představují jakousi "poslední linii obrany" užívanou při velmi závažných stavech. Za zmínku stojí sloučenina meropenem (např. léky Meronem a Meropenem).
2. Tetracykliny – Sem patří zejména sloučenina doxycyklin (např. léky Doxybene, Deoxymykoin)
3. Linkosamidy – Z této skupiny antibiotik je nejvyužívanější sloučenina klindamycin (např. léky Dalacin, Clindamycin a Klimicin).
4. Makrolidy – K využívaným sloučeninám patří erytromycin (např. léky Eryfluid, Zineryt a Aknemycin), klaritromycin (např léky Klacid, Klabax a Fromilid), azitromycin (např. léky Azitrox, Azitromycin, Sumamed), roxitromycin (lék Roxithromycin) a spiramycin (Rovamycine).
5. Aminoglykosidy – Do této skupiny patří využívaná sloučenina amikacin (např. lék Amikin a Amikacin) a gentamicin (lék Gentamicin).
6. Fluorchinolony – Z této pestré skupiny anbitiotik bych dovolil zmínit zejména sloučeninu ciprofloxacin (např. léky Ciphin, Ciplox a Ciprofloxacin), norfloxacin (léky Gyrablock a Nolicin) a ofloxacin (např. léky Floxal a Ofloxin).
7. Amfenikoly – Zde bych zmínil velmi zajímavý vysoce účinný, ale přesto prakticky nepoužívanou sloučeninu chloramfenikol (lék Chloramphenicol).
8. Nitrofurany – Mezi tato antibiotika patří například sloučenina nitrofurantoin (lék Nitrofurantoin), nifuroxazid (lék Ercefuryl) a nifuratel (lék Macmiror).
9. Nitroimidazoly – Nejvyužívanější sloučeninou této lékové skupiny je metronidazol (např. léky Entizol, Metronidazol a Efloran).
10. Sulfonamidy - V dnešní době se užívají zejména v urologii, pro preparáty je typická kombinace sulfonamidových sloučenin trimethoprim + sulfamethoxazol (např. léky Biseptol a Cotrimoxazol AL Forte).
11. Glykopeptidy - Do této relativně nové a účinné skupiny antibiotik patří sloučenina teikoplanin (např. lék Targocid) a vancomycin (např. lék Vancomycin).
Vedlejší účinky a nevýhody antibiotik
1. Průjem - Antibiotika způsobují průjem poměrně často. Je to dáno tím, že zlikvidují střevní mikroflóru (mikrobiom). Střevní mikroflóra je tvořena bakteriemi, které s námi žijí v symbióze. Napomáhá správnému trávení a dokonce vyrábí některé důležité látky, jako je například vitamin K. Bakterie střevní mikroflóry jsou bohužel antibiotiky pozabíjeny stejně jako jejich škodlivé kolegyně. Průjem sice nezní jako velká komplikace, nemocného člověka však může dehydratovat a tím výrazně zhoršit jeho zdravotní stav.
Prevence: Možností prevence je jistě celá řada, u nás na oddělení pacientům podáváme probiotika. Lze je koupit v lékárně bez předpisu.
Léčba: Pokud průjmy v souvislosti s podáváním antibiotik vzniknou, je nutné hodně pít a zabránit tak dehydrataci. Jakékoliv přípravky podporující střevní mikrofloru jsou přirozeně vítané taktéž.
2. Pseudomembranózní kolitida - Toto vážné onemocnění je závažnou formou předchozího problému. V některých případech se stane, že po vybití střevní mikroflory se ve střevě uvolní místo pro škodlivé bakterie, které jsou vůči použitému antibiotiku rezistentní. Typickou bakterií, která tohle umí, je clostridium difficile. Tato nebezpečná bakterie ze skupiny klostridií se vyskytuje v trávicím traktu mnoha lidí, v konkurenci střevní mikroflory se ovšem nemůže výrazně prosadit. Vyhubíme-li střevní mikrofloru antibiotikem, clostridium se pomnoží, začne produkovat toxiny a tak vyvolá klostridiovou kolitidu, jejíž nejtěžší formu označujeme jako zmíněnou pseudomembranózní kolitidu. Existuje celá řada antibiotik, která mohou kolitidu vyvolat, zřejmě největší riziko je u skupiny linkosamidů (viz přehled antibiotik výše).
Projevy: Nemoc se obvykle projeví několik dnů po zahájení léčby antibiotiky bolestmi a křečemi břicha, horečkou a průjmy. V nejhorším případě může nemoc skončit smrtí postiženého.
Léčba: Nemoc se léčí paradoxně opět antibiotiky, obvykle se používá sloučenina vankomycin a metronidazol (např. léky Entizol, Metronidazol). Tato antibiotika mají na clostridium relativně dobrý účinek. Jako doplňková léčba se využívají probiotika. Jako relativně bizarní a u nás příliš neprováděný postup, který však podle všeho nemá špatné výsledky, bych v léčbě pseudomembranózní kolitidy zmínil i tzv. transplantaci stolice.
3. Rezistence na antibiotika - Nezodpovědné předepisování antibiotik a jejich nadměrné užívání vede ke vzniku odolnosti bakterií vůči antibiotikům. Této problematice jsem věnoval samostatný text.
4. Poškození růstových chrupavek - Toto je nepříjemná komplikace použití antibiotik ze skupiny fluorochinolonů. Růstové ploténky se v kostech vyskytují v dětském věku a v dospívání a umožňují kostem růst do délky. Na konci období dospívání se růstové ploténky uzavřou a kost přestane růst. Výše zmíněná antibiotika mohou toto uzavření růstových plotének způsobit předčasně a v takovém případě zastaví u dítěte růst, nebo u něj vyvolá různé deformace. Z toho důvodu se tato antibiotika smí předepisovat až u dospělých a nikdy ne u dětí, či těhotných žen.
5. Alergie - Na antibiotika stejně jako na jakékoliv léky mohou vznikat alergické reakce. Obvykle se jedná o alergickou vyrážku. Některá antibiotika jako tetracykliny mohou způsobit alergickou fotodermatitidu, tj. alergickou vyrážku, která se zhoršuje při vystavení kůže slunečnímu záření. Teoreticky nelze vyloučit i těžší formy alergické reakce včetně anafylaktického šoku.
5. Reakce u mononukleózy - Pokud použijeme antibiotika obsahující amoxicilin (např. léky Amoksiklav, Augmentin, Duomox) u mononukleózy, objeví se často u nemocného výrazná zarudlá vyrážka. Stát se to může snadno, protože mononukleóza má podobné příznaky jako streptokoková angína.
7. Aplastická anemie (útlum krvetvorby) – Tato komplikace je typická pro velmi účinné antibiotikum Chloramfenikol. Při použití chloramfenikolu může relativně často dojít k přechodnému útlumu krvetvorby v kostí dřeni, která je přechodná. Problém je ten, že u 1 z 30,000 léčených lidí se po letech po podání chloramfenikolu vyvine trvalý útlum krvetvorby, který je trvalý a smrtelný. Riziko je sice nízké, ale přesto se chloramfenikol prakticky nikdy neužívá jako lék první volby.
8. Poškození ledvin – Řada antibiotik působí toxicky na ledviny (mohou způsobit akutní tubulární nekrózu) a je nutné si dávat pozor na užití antibiotik u ledvinného selhávání. Pacientům s akutním selháním i chronickým selháváním ledvin se musí dávat málo toxická antibiotika a i ta se musí podávat v nižších dávkách než normálně. Nejtoxičtější antibiotika pro ledvinnou tkáň jsou tzv. aminoglykosidy. Selhávající ledviny jsou proto nepříjemnou komplikací léčby bakteriálních infekcí.
9. Poruchy sluchu - Některá antibiotika ze skupiny aminoglykosidů jsou toxická pro vnitřní ucho a sluchový nerv a mohou je nenávratně poškodit (tzv. ototoxické působení). To je důvod, proč se tato antibiotika musí používat jen s velkou opatrností u pacientů s již existujícími poruchami sluchu.
Závěr: I přes výše uvedené nedostatky jsou antibiotika výborné léky. Vzhledem k jejich nezastupitelnosti v léčbě infekcí je nicméně důležité si rizika jejich užívání uvědomit a snažit se je omezit. Rozvážné předepisování antibiotik, volba nejlepšího typu pro konkrétního pacienta a rozumné dávkování je zřejmě nejúčinnějším opatřením k omezení jak nežádoucích účinků, tak narůstající odolnosti bakterií vůči antibiotikům.
Zdroje
https://medlineplus.gov
https://www.healthline.com
