Derealizace je psychiatrický termín, který označuje poměrně specifickou poruchu vnímání okolního světa. Tento stav často souvisí s tzv. depersonalizací.
Příčiny: Krátké epizody derealizace mohou vzniknout u každého člověka, někdy není vyvolávající příčina jasná. Zvýšený výskyt derealizace je popisován u stavů, jako je epilepsie, silné migrenózní záchvaty a otřes mozku. Epizoda derealizace může doprovázet i onemocnění s vysokou horečkou, užívání některých návykových látek a jejich náhlé vysazení (abstinenční syndrom u alkoholu a jiných látek). Někdy je derealizace součástí psychiatrických nemocí, mezi které patří úzkostné poruchy, schizofrenie a maniodepresivní porucha.
Pokud derealizace nemá jasnou vyvolávající příčinu a přetrvává, nebo se opakuje, pak hovoříme o derealizačním syndromu, který je považován za vlastní psychiatrickou poruchu.
Projevy: Jak již bylo řečeno, je derealizace poruchou vnímání okolního světa. Jako člověk, který derealizaci zřejmě nikdy nezažil, ji mohu jen velice těžko popsat čtenářům, kteří ji také neprožili. Obecně se udává, že postižený jedinec má pocit, jakoby ho od okolní reality oddělovala nějaká neviditelná zeď, připadá si odtržený od okolní reality, tak trochu jako ve snu. Typické je odcizení, kdy člověk jakoby ztrácí vztah k dosud známým místům a lidem. Bývají narušeny emoce a jsou snížené reakce na podněty z okolního prostředí. Lidé s derealizací poměrně často popisují pocity zažívání již prožitých zážitků (tj. mají pocit, jako by se současný prožitek již kdysi stal a nyní se opakuje). Tento stav označujeme francouzským termínem déjá vu [dežaví].
U klasické derealizace nenajdeme bludy a halucinace. Člověk má na svůj problém náhled na narušené vnímání reality, obvykle je se svým stavem nespokojený a pociťuje nepříjemnou úzkost.
Diagnostika: Diagnózu stanovuje psychiatr na základě stesků postiženého jedince. Základem je narušené vnímání reality a zároveň nepřítomnost halucinací, či bludů.
Léčba: Pokud je derealizace spojena s jinou příčinou, musíme tuto příčinu vyřešit a derealizace vymizí. Pokud je derealizace přítomna sama o sobě (tedy jde o tzv. derealizační syndrom), pak ji léčí psychiatři dlouhodobou psychoterapií a případně léky ze skupiny antidepresiv.
