Jaterní testy jsou laboratorním vyšetřením stavu jater. Řadíme sem zejména stanovení 4 jaterních enzymů, které můžeme doplnit vyšetřením bilirubinu. Jaterní enzymy jsou sloučeniny vyskytující se v jaterních buňkách a zajímají nás tyto:
AST (aspartátaminotransferáza)
ALT (alaninaminotransferáza)
GMT neboli GGT (gama-glutamyltransferáza)
ALP (alkalická fosfatáza)
Význam
Co nás zajímá, je koncentrace těchto enzymů v krvi, kam jsou z jater v různé míře uvolňovány. Tyto koncentrace se udávají v jednotkách mikrokatal na litr [μkat/l]. Zvýšené hodnoty těchto enzymů v krvi mohou poukazovat na poškození jaterní tkáně a na poruchu odtoku žluči z jater. S určitou pravděpodobností z nich můžeme i odhadnout, jak moc závažně jsou játra poškozená.
Normální hodnoty
Pamatujme si obecně, že AST, ALT a GMT mají být vždy nižší, než je 1 μkat/l. Přesné hodnoty nejsou až tak podstatné, protože si je každá laboratoř udává trochu jinak, ale pohybují se v těchto rozmezích:
AST: 0,05-0,75 μkat/l
ALT: 0,1-0,78 μkat/l
GMT neboli GGT: 0,05-0,72 μkat/l
ALP: 0,05-2,2 μkat/l
Způsob zjištění
Provede se normální odběr žilní krve a vzorek se pošle do laboratoře. Tam se vzorek zpracuje a výsledky se pošlou lékaři, který zadal vyšetření. Je to běžná součást celkového vyšetření krve.
Informační hodnota
Zvýšené jaterní testy znamenají, že se něco děje s játry. Nejčastěji se jedná o poškození jaterní tkáně nějakou toxickou látkou nebo nějakou nemocí (infekce, nádory, jiné). Zvýšené jaterní enzymy bývají například u stavů, jako je požití větší dávky alkoholu, dlouhodobý alkoholizmus, požití větší dávky paracetamolu, infekční hepatitidy, mononukleóza, rakovina jater, metastázy jakýchkoliv nádorů v játrech, hromadění krve v játrech u pravostranného srdečního selhání, poruchy odtoku žluči (často způsobené žlučovými kameny), Wilsonova choroba, hemochromatóza a mnohé, mnohé další.
U postižení jater bývají všechny 4 enzymy zvýšené. Některé však mohou být v konkrétních situacích zvýšené více než ostatní. Povězme si proto něco o jednotlivých enzymech.
GMT – GMT (spolu s ALP) bývá více zvýšený u poruch odtoku žluči (tzv. cholestáza). GMT je také typický pro chronické alkoholiky. Máme klasického pacienta – přichází do nemocnice s nějakými problémy a my při vyšetření zjistíme vysoké GMT, ostatní jaterní enzymy jsou buď normální nebo jen lehce zvýšené. Pacienta dejme tomu přijmeme na oddělení a při opakovaných vyšetřeních krve zjistíme, že GMT začne klesat. To je obraz alkoholika, který v nemocnici nepije alkohol, což vysvětluje pokles GMT. GMT po zastavení přísunu alkoholu poklesne do normálních hodnot během několika dnů, a tak u alkoholika, který několik dní před vyšetřením krve přestal pít alkohol, nemusí být GMT zvýšené.
ALP – Spolu s GMT bývá ALP zvýšený u poruch odtoku žluči. U samotného zvýšeného ALP pozor, to nebývá u poškození jater obvyklé. ALP se kromě jater nachází i v kostech a tak může svědčit i pro onemocnění kostí (např. kostní metastázy způsobující odbourávání kostí).
ALT a AST – Tohle jsou základní dva enzymy, které nás informují o poškození jaterních buněk. Čím jsou vyšší, tím je poškození těžší. Velký význam má i poměr těchto enzymů. Je-li ALT vyšší než AST, svědčí to spíše pro lehčí poškození. Pokud je ale AST vyšší než ALT, znamená to těžké poškození a smrt mnoha jaterních buněk.
Bilirubin
Vyšetření jaterních enzymů může být vhodné doplnit vyšetřením bilirubinu. Bilirubin také zjišťujeme laboratorně z odebrané krve a jeho koncentrace se udává v mikromolech na litr [μmol/l]. Bilirubin je látka, která vzniká při rozpadu červených krvinek. Hromadí-li se bilirubin v našich tkáních, vzniká žloutenka. Z hlediska stavu jater má stanovení koncentrace bilirubinu ten význam, že jeho koncentrace bude růst při poškození jater (zhoršená schopnost jater bilirubin metabolizovat) i při narušení odtoku žluči (bilirubin se nemůže se žlučí vylučovat do střeva). Vyšetření bilirubinu je nezbytné všude tam, kde máme podezření na žloutenku (ikterus). Podrobnosti o metabolismu bilirubinu, jeho vzniku a vylučování z těla najdete v článku o žloutence.
Normální hladina bilirubinu v krvi je pod 17-20 μmol/l. Od 20 do 30 μmol/l se již objeví žlutavé zabarvení tkání, které však nemusí být vždy okem patrné, a při koncentraci bilirubinu nad 30 μmol/l již mluvíme o žloutence.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.tribune.cz
https://www.medicinenet.com
