Skip to main content

Má smysl jít na medicínu?

Čtete-li tuto část mého webu, zřejmě se rozhodujete, že si podáte přihlášku na některou z lékařských fakult ve snaze získat stát se lékařem nebo lékařkou. Tento text by vám měl v tomto rozhodování pomoci. V českém zdravotnictví již pracuji přes sedm let, což sice není nijak závratná doba, ale určité realistické zkušenosti to přece jen získat umožní. Shrnul bych tedy nevýhody a výhody studia medicíny, přičemž bych záměrně začal těmi nevýhodami.
 
Nevýhody:
 
1. Délka a obtížnost studia – Nebudu srovnávat medicínu s VŠCHT, ČVUT, případně ani lékařské fakulty mezi sebou. Prostě se spokojme s tvrzením, že studium je obecně řečeno obtížnější, že je těžké během medicíny dělat náročnější brigádu, a že šest let není úplně krátká doba. Po dobu studia je nutné počítat s pravděpodobnou finanční závislostí na někom.
 
2. Problémy postgraduálního vzdělávání – Dalším problémem je podoba předatestačního vzdělávání, které je ve většině oborů poměrně dlouhé a často vyžaduje stáže na vyšších pracovištích. Neříkám, zda je to dobře, nebo špatně, pouze konstatuji fakt.
 
3. Problémy českého státního zdravotnictví – České zdravotnictví má řadu velkých problémů a v současné době (2016) je na řadě míst v personálním rozkladu. Nemá smysl detailně psát o všech nevýhodách, to už jsem tisíckrát zmínil v jiných textech, tak zde jen krátce – u začínajících lékařů dle mého názoru neuspokojivé finanční ohodnocení, náročnost, porušování zákoníku práce, přetěžování, přesčasy, atd.
 
4. Problémy v soukromém sektoru – Méně se píše o tom, že ani v soukromém sektoru není vše růžové. Samozřejmě soukromý ambulantní lékař si vydělá obvykle více než lékař ve státním sektoru a navíc zde nebývá neoblíbená nutnost přesčasů. Na druhou stranu s sebou tato práce nese veškerá negativa soukromého podnikání (především určitou nejistotu a vyšší administrativní zátěž) a přitom jinak existující výhody soukromého podnikání jsou potlačeny velkým množstvím regulací. Tzv. soukromí lékaři totiž nejsou až tak docela soukromníci, ale jde spíše o zaměstnance zdravotních pojišťoven. Není to samozřejmě oficiálně pravda, ale něco na tomto tvrzení je.
 
Po přečtení těchto odstavců už jistě trháte svou přihlášku na vybranou LF, ale počkejte s tím a přečtěte si i něco o výhodách.
 
Výhody:
 
1. Jistota zaměstnání – S titulem MUDr. máte v dnešní době jistotu zaměstnání, jaká je v řadě jiných oborů prakticky nedosažitelná. Volných pracovních míst je tolik, že práci najdete v každém městě, kde je nemocnice. Záleží samozřejmě na oboru, který si vybíráte – dětského neurochirurga v nemocnici v Kutné Hoře opravdu neshánějí a shánět nebudou. S tím se pojí i fakt, že ve většině oborů můžete pracovat velmi dlouhou dobu včetně důchodu. A to není zase taková nevýhoda, jak by se mohlo zdát. Člověk tvrdě manuálně pracující může být v 60-70 letech fyzicky zdevastovaný, to vy nejspíše nebudete. Tím nemyslím, že 70letý lékař bude vesele pracovat osm hodin v kuse na operačním sále, ale medicíně se i v tomto věku v některé její podobě věnovat může, přivydělá si k důchodu, a navíc bude mít pocit užitečnosti.
 
2. Svoboda – Ač se to nezdá, medicína vám po ukončení LF dává obrovskou svobodu. Můžete si vybrat z celé řady velmi rozdílných oborů a celé řady pracovišť. Titul MUDr. chápejte jako jakýsi polotovar, který si následně můžete doupravit podle svého uvážení. Když si vyberete správně, tak vám garantuji, že i v marasmu českého zdravotnictví můžete vést velmi spokojený život. Samozřejmě je nutné znát své preference a být sám sebou. Pokud milujete cestování, jste cílevědomí, máte ostré lokty, zajímáte se o výzkum apod., tak práce v malé okresní nemocnici vás bude deprimovat a ničit, zatímco na některé z klinik budete velice šťastní. Jste-li inteligentní a pečlivý člověk, který ovšem nevyniká v komunikaci s pacienty a jejich příbuznými, tak na interním oddělení budete nešťastný, ale práci na mikrobiologii, patologii nebo radiologii si můžete zamilovat. Lidé, kteří milují adrenalin, akci a neočekávané situace se po dvou týdnech na LDN mohou jít oběsit, ale práce na záchrance je naplní. Neexistují špatná rozhodnutí, pokud si zvolíte tak, abyste byli spokojení. A v medicíně tohle jde.
 
Součástí té zmiňované svobody je v současné špatné personální situaci i rostoucí možnost regulovat si do určité míry své platové ohodnocení, množství přesčasů, dodržování zákoníku práce, apod. Pochopitelně dodávám, že v jiné pozici jste na prestižním pražském pracovišti, kde za branami stepuje X lékařů hladově čekajících na vaše místo, a diametrálně jiná situace je v malé nemocnici v Bezdíkově, kde těch X lékařů naopak na oddělení chybí. Na tom prvním pracovišti je vyšší šance, že po hlasitém vyslovení - byť z vašeho pohledu rozumných - požadavků budete odejiti. Na druhou stranu - má smysl na takovém oddělení být?
 
3. Takové ty maličkosti, které potěší – Ve většině oborů pracujete v teple, v suchu, pod střechou a fyzicky se nepředřete. To se může zdát jako banalita, ale když si představíme takového pokrývače pracujícího na střeše v sychravé zimě, nebo v příjemné letní teplotě 35°C ve stínu, tak…
 
4. Možnost práce v zahraničí – ČR si ze socialismu přinesla výhodu, že vám zaplatí vaše studium. Bohužel si ze socialismu přinesla i to, že po jeho absolvování vám pak za vynaložené úsilí není ve většině případů schopna nabídnout dostatečně atraktivní zaměstnání. Český lékař má nicméně díky zmíněnému kvalitnímu vzdělání otevřené dveře do vyspělých států, kde slušně ohodnocen bude. Hlavní je nenechat si vnutit názor, že po vystudování za peníze českého lidu je špatné jít léčit např. lid německý. Máte na to plné právo a berte to tak, že váš odchod bude časem motivovat stát, aby zlepšoval podmínky zdravotníků v ČR. Odchodem do zahraničí tak pomáháte nejen sobě, ale i nám, co v ČR pracujeme.
 
5. Bude líp – Tento volební slogan jednoho nejmenovaného hnutí bude podle mne ve zdravotnictví platit. Dnešní doba není ideální, ale až za šest (nebo více) let ukončíte studium, bude podle mého názoru lépe. Teď si asi klepete na čelo – ten Štefánek se vždycky o situaci ve zdravotnictví vyjadřoval s despektem a teď je z něj najednou optimista a maže nám med okolo huby :-). Nepodezřívejte mne z nadměrného idealismu, já to „bude líp“ teď myslím trochu jinak. Pokud jde o kvalitu a dostupnost zdravotní péče, tak ta půjde dle mého skromného názoru stále více do háje (tj. je na místě slogan „bude hůř“), což ovšem primárně postihne konzumenty zdravotnické péče a nikoliv lékaře. Lékaři budou stále vzácnější a co je vzácné a chtěné, to je cenné. Dlouho si to v ČR neuvědomovali, ale ono se to začíná měnit, chce to jen čas. A kdyby přeci jenom ne, tak si znovu přečtěte předchozí odstavec o práci v zahraničí.
 
6. Prestiž – Být lékařem s sebou nese určitou prestiž a řada lidí se k vám bude v běžném životě automaticky chovat o něco slušněji, než když ta písmena MUDr. před jménem mít nebudete. Může se nám to nelíbit, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno… (ale přiznejme si, že nám to někde hluboko trošku dobře dělá, viďte).
 
 
Tak, a to je všechno. Kdybych vám řekl, že si studiem medicíny zkazíte život, tak bych opravdu lhal. Naopak, jestliže máte pocit, že by vás toto povolání bavilo, jděte do toho. Musíte si ale uvědomit, že sérii těch hlavních rozhodnutí budete činit až po skončení studia, a budete při něm muset využít poněkud jiné znalosti, než které jste získali během studia. No, a teď už jste připraveni přečíst si, jak to chodí u nás na jedničce a můžete v tom rovnou pokračovat tímhle textem.