Amniocentéza znamená odběr a vyšetření plodové vody. Tato diagnostická metoda má své důležité místo v tzv. prenatální diagnostice (diagnostické metody před narozením člověka), ale pro svá rizika musí být její provedení správně indikováno.
Princip
Pod kontrolou ultrazvuku v místním znecitlivění nabodne přes břišní stěnu gynekolog tenkou jehlou vak, v němž je uložený vyvíjející se plod a odsaje se cca 15-20 mililitrů tekutiny, v níž plod plave. V této tekutině se nachází odloupané buňky plodu a ty mohou být po kultivaci trvající 2-3 týdny vyšetřeny pod mikroskopem a v molekulárně-genetické laboratoři. Amniocentéza se obvykle provádí ve 14-16. týdnu těhotenství.
Využití
Vyšetření buněk plodu zahrnuje i zhodnocení počtu a stavby jejich chromozomů, což je důležité pro diagnostiku řady vrozených geneticky podmíněných stavů (zejména Downův syndrom a Edwardsův syndrom). Včasné potvrzení některé ze závažných vrozených nemocí pak může být důvodem pro provedení umělého ukončení těhotenství.
Nevýhody
Zákrok má své možné komplikace, dokonce je zde riziko vyvolání potratu. Toto riziko je asi 1:100, a proto by předpokládané riziko výskytu vrozené vady hodnocené na podkladě již předtím provedených vyšetření (kombinace krevních náběrů a ultrazvuku plodu) mělo být vyšší než je riziko amniocentézy.
Výhody
V indikovaných případech je amniocentéza ideální metodou ke zjištění řady vrozených vad plodu, protože vyšetření získaných plodových buněk je vysoce přesné a citlivé.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
