Vzhledem k tomu, že se tento text týká problematiky alergií, doporučuji ho přečíst spolu s úvodním textem o alergii, kde jsou mj. definovány pojmy typu alergie, atopie, alergen a alergická reakce.
Anafylaktický šok je život ohrožující stav, který vyžaduje okamžitou pomoc a neléčený velmi často končívá smrtí. O anafylaktickém šoku je dobré vědět, obzvláště důležitá je znalost jeho léčby.
Příčiny: Anafylaktický šok by se dal také nazvat alergickým šokem. V podstatě se jedná o extrémně silnou alergickou reakci. Běžná alergická reakce postihne určité místo – například dutinu nosní (tehdy vzniká alergická rýma). U anafylaktického šoku postihne celé tělo. Postiženy mohou být všechny tkáně, efekt alergické reakce je nicméně nejviditelnější na stěně cév. Alergická reakce způsobí rozšíření cév a navíc zvýší propustnost cévních stěn. To má ničivý efekt na krevní oběh. Představme si krevní oběh jako množství trubic, kterými protéká tekutina a to celé je poháněno pumpou (srdcem). A teď si představte, že do trubic naděláme řadu malých děr, kterými tekutina začne vytékat ven. Pumpa sice pracuje, ale najednou nemá co pumpovat a krevní oběh selže.
A co je oním alergenem, který tuto silnou reakci spustí? Může to být prakticky cokoliv, ale velmi často se jedná o sloučeniny, na něž jsme alergičtí (a mnohdy to nemusíme vědět), a které se rychle dostanou do našeho krevního oběhu. Typickým příkladem je bodnutí včelou, kdy alergicky zareagujeme na jed. Stejně tak lze anafylaktickým šokem zareagovat na léky a kontrastní látky podané do žíly. Anafylaktický šok může nicméně vzniknout i po požití potravin, na něž jsme alergičtí, a řadí se tak mezi projevy potravinové alergie. Je smutné, když se alergie na určitou potravinu poprvé projeví právě anafylaktickým šokem, ale i to se může stát.
Pozn.: Anafylaktický šok se začne projevovat velmi rychle – do 30 minut po kontaktu s alergenem.
Projevy: Odtok tekutin z cév se začne projevovat šokovým stavem – srdce začne pumpovat, aby udrželo oběh a puls se proto zrychluje. Spolu s tím mohou začít kdekoliv na těle vznikat viditelné otoky, které jsou tvořeny tekutinou uniklou z krevních cév do podkoží. Srdce udržet oběh většinou nezvládne, protože v cévách chybí tekutina. Krevní tlak začne klesat a nakonec oběh selže – člověk ztratí vědomí a nakonec zemře. Kromě toho mohou být přítomny projevy alergické reakce na jednotlivé tkáně. U člověka s anafylaktickým šokem může vzniknout třeba kopřivka (svědící vyrážka) nebo záchvat astmatu (dušnost, pískání při výdechu a suchý kašel).
Z výše zmíněného vyplývá, že kromě selhání krevního oběhu je člověk v anafylaktickém šoku ohrožený udušením. Za prvé mohou vzniknout otoky v horních dýchacích cestách a zúžit je. Za druhé případný astmatický záchvat vede ke stahování a uzavírání průdušek. dohromady to vytvoří velmi smrtící kombinaci.
Diagnostika: Základem je zjištění viditelných příznaků šoku. Tíži šoku a změny stavu lze vcelku dobře odhadnout z hodnot krevního tlaku a z pulzu. Čím více tlak klesá a pulz stoupá, tím je situace horší.
Prevence: Ví-li o sobě člověk, že má na některé věci alergii, měl by se jim vyhýbat. Pokud u něj již kdysi anafylaktický šok po kontaktu s nějakým alergenem proběhl, měl by se tomuto alergenu vyhýbat dvojnásob. Bohužel ani výše uvedeným nejsme schopni možnosti anafylaktickému šoku zabránit. Mnohdy k němu dochází bez zjevného předchozího varování. Například máme člověka, kterého před X lety běžně bodaly včely a nic mu nebylo. Nyní ho bodla včela a jeho organismus zareagoval anafylaktickým šokem. Kdo to mohl předpokládat? Nebo jiný příklad – dítě injekčně dostává běžný lék a krátce po tom přes veškerou péči umírá na anafylaktický šok. Takové věci se prostě stávají, i když naštěstí poměrně vzácně.
Léčba: Pokud někdo začne po kontaktu s nějakým alergenem pociťovat příznaky anafylaktického šoku, měl by si co nejrychleji zavolat rychlou záchrannou službu. Mnohdy jen odborná pomoc dokáže člověka zachránit.
Pokud není možné s odbornou pomocí počítat, musíme si pomoci sami. Obecně se užívají léky proti alergii. Bohužel toho mimo zdravotnické zařízení není moc, co můžeme udělat. Jedinou nadějí je, pokud s sebou máme nějaké léky typu antihistaminik. Antihistaminika umí tlumit alergické reakce, ale na zvládnutí anafylaktického šoku nejsou dostatečně silná. Kromě toho tabletová forma není u šoku příliš účinná – účinné látky se příliš nevstřebávají ze střeva do krve. Přesto 1-2 tablety neuškodí, pokud nic lepšího po ruce nemáme.
Léky určené přímo proti anafylaktickému šoku jsou kortikoidy a adrenalin. Kortikoidy tlumí imunitní systém a tedy i alergickou reakci. U anafylaktického šoku se podávají injekčně do žíly, protože rychle účinkují.
Adrenalin blokuje neblahé účinky alergické reakce na cévy a umožňuje udržení krevního oběhu. Kromě toho brání zúžení dýchacích cest. Lidé, kteří už anafylaktický šok prodělali, bývají připravení a nosí u sebe speciální aplikátor adrenalinu, např. lék EpiPen. Pokud cítí, že na ně anafylaktický šok znovu přichází, bodnou si adrenalin do svalu (obvykle do stehna) a pak si zavolají pomoc.
Kromě léků je životně nutné pacientovi dodat dostatek tekutiny infuzemi do žíly, aby se nahradil jejich únik z cév, a udržel funkční krevní oběh. Dusí-li se pacient, lze mu podávat kyslík, nebo se může zaintubovat a dát na umělou plicní ventilaci.
