Autismus je i laikům poměrně dobře známé vrozené onemocnění, které můžeme označit jako vývojovou neuropsychiatrickou poruchu, která se začne projevovat již v dětském věku. Autismus může mít různou tíži a jeho závažné formy mohou postiženého zcela vyloučit z běžného života.
Příčiny: Autismus má nepochybně genetickou složku, tj. určitý vrozený a geneticky přenosný předpoklad pro jeho vznik, který se podle všeho kombinuje s určitými zevními faktory působícími na matku a plod. Někteří lékaři a výzkumníci zvažují vliv toxických faktorů jako jsou těžké kovy, alkohol, kouření, pesticidy, apod.
Důsledkem vzájemného působení těchto příčin je abnormální vývoj mozkové tkáně a synapsí, což jsou spoje mezi nervovými buňkami. Kromě toho je zřejmě narušena rovnováha v systému tzv. neuromediátorů, což jsou sloučeniny přenášející informace mezi neurony. To pak vede k menšímu, či většímu narušení mozkových funkcí.
Pozn: Ačkoliv sluníčkové matky tolik bojují za příčinnou souvislost mezi autismem a očkováním, ve skutečnosti taková souvislost nikdy prokázána nebyla. Ona argumentace, že "tohle dítě má autismus a bylo nedávno očkované" má asi podobnou hodnotu jako "tohle dítě má autismus a jeho rodiče si nedávno koupili nové auto". Rozhodně ale platí fakt, že neočkované dítě, které zemře na banální infekci, mít autismus rozhodně nikdy nebude.
Projevy: Základem autismu je porucha vnímání reality a reakce na okolí. Vývoj dítěte je relativně časně narušen, typické je snížení reakcí na okolí a neschopnost očního kontaktu. Postižený jedinec není schopen normálních sociálních vztahů. U mnoha nemocných je přítomno narušení řeči různého rozsahu, u některých schopnost řeči úplně chybí. Nemocní s autismem často trpí symptomy připomínajícími obsedantně-kompulzivní chorobu, kdy jsou nuceni vykonávat určité činnosti (mnohdy opakovaně za sebou, nebo pravidelně v určitou dobu), což jim přináší vnitřní uspokojení. Přerušení této činnosti může vést k agresivnímu záchvatu, který může vyústit i v sebepoškozování. Existuje samozřejmě mnohem více projevů, ale výše zmíněné bych považoval za nejtypičtější.
Je známý i tzv. Aspergerův syndrom, který je chápán jako stav velmi blízký autismu. Projevy jsou podobné, ale bývají méně závažné a postižený je mnohdy schopen účastnit se normálního života. Vzhledem k mnohdy vysoce nadprůměrnému IQ může mít velké úspěchy v určitých oblastech vědy, matematiky, apod. Pro lepší pochopení splňuje v mnoha ohledech definici Aspergerova syndromu postava Sheldona z Teorie velkého třesku.
Diagnostika: Diagnózu nelze stanovit jasně objektivními metodami (například krevními náběry nebo CT vyšetřením mozku). Je nutné pečlivé vyšetření dětským neurologem a psychiatrem a diagnóza je stanovena na základě určitých diagnostických kritérií. Samozřejmě existuje řada jedinců, kteří tato kritéria splňují pouze částečně.
Léčba: Vyléčit poruchu není možné a terapie se proto soustředí na maximální zlepšení funkčního postižení a pokud možno zařazení postiženého do běžného života. Toho se dosahuje pomocí psychoterapie a dlouhodobé intenzivní rehabilitace včetně učení sociálních návyků a běžných denních činností. Efekt je nicméně individuální a u některých jedinců je výsledek terapie minimálně sporný. Některé příznaky autismu se zmírňují při podávání určitých léků ze skupiny antipsychotik.
