Hned úvodem upozorňuji, že obecný článek o chudokrevnosti neboli anémii najdete zde.
AutoImunitní Hemolytická Anémie (chudokrevnost) neboli zkráceně AIHA se, jak už název napovídá, řadí mezi autoimunitní nemoci. Jde o stav, kdy se působením autoprotilátek začnou přímo v cévách rozpadat červené krvinky (tzv. hemolýza).
Příčiny: Jak je pro autoimunitní nemoci typické, ani zde neznáme přesnou příčinu. Nemoc postihne jen určité lidi, kteří zřejmě mají nějaký genetický předpoklad ke vzniku choroby. Předpokládá se, že u těchto lidí pak blíže neurčená infekce rozběhne proces, během kterého se naše imunita chybně zaměří na některé buňky našeho těla. V tomto případě dojde k zaměření se na červené krvinky. Imunitní buňky začnou vytvářet autoprotilátky, které způsobí hemolýzu.
Projevy: Chudokrevnost se projevuje několika základními příznaky. Většina jich souvisí se sníženou kapacitou krve pro dýchací plyny. Klasickými příznaky jsou slabost a únava. Svaly našeho těla nemají dost kyslíku, a proto se rychleji unaví. I mozek může trpět nedostatkem kyslíku, člověk omdlévá, nebo se mu často motá hlava. Méně červených krvinek a hemoglobinu v cévách se projeví bledostí kůže a hlavně sliznic. Patrné je to hlavně na spojivkách. U normálního člověka jsou růžové, u anemického pacienta budou bílé. Chudokrevný člověk se při námaze začne zadýchávat a je dušný. Mohlo by se až zdát, že má nějakou plicní nemoc. Jeho plíce jsou však v pořádku, jen se snaží více pracovat, aby okysličily krev. Bez dostatečného množství hemoglobinu v krvi to samozřejmě nemá velký efekt. Obecně výše zmíněné projevy chudokrevnosti sdružujeme pod pojem anemický syndrom.
Vzhledem k tomu, že u nemoci dochází k rozpadu červených krvinek a uvolňování hemoglobinu, vzniká žloutenka. Rozpadlý hemoglobin se pak přeměňuje na barvivo bilirubin. Ten by měl být vychytáván játry a žlučí odstraněn do dvanáctníku. Játra nicméně nestíhají ten nápor vychytávat, bilirubin se hromadí v tkáních našeho těla a způsobuje žluté zabarvení sliznic a kůže. Detailnější informace o tomto procesu najdete v textu o žloutence. Kromě toho dochází u nemocného ke zvětšování sleziny, kde dochází k rozpadu krvinek.
Nemoc má někdy tendenci probíhat v záchvatech, kdy je velký rozpad červených krvinek doprovázen nejen žloutenkou, ale i nevolností, zvracením a bolestmi břicha.
Diagnóza: Vyšetřením krve zjistíme pokles koncentrace hemoglobinu a snížení počtu červených krvinek. To nám dává obraz anémie. Při eventuálním vyšetření kostní dřeně (sternální punkce, trepanobiopsie) ovšem zjistíme, že krvinky se tvoří normálně a dokonce ve zvýšené míře – tady chyba není. Navíc z krve zjistíme vyšší koncentraci bilirubinu. Pak už máme dost indicií myslet na rozpad erytrocytů. Dalším důležitým vyšetřením je přímý Coombsův test, který prokáže přítomnost agresivních autoprotilátek navázaných na červených krvinkách postiženého.
Prevence: Nejsme schopni vzniku této choroby předcházet. To ostatně platí pro všechny autoimunitní nemoci.
Léčba: Docela logicky nasazujeme léky tlumící imunitu (imunosupresiva), z nichž klasické jsou kortikoidy. Ve velmi těžkých stavech provedeme odstranění autoprotilátek z krve. Ony se po čase znovu dotvoří, ale v akutní situaci to může člověka zachránit.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
