Benediktův syndrom je méně časté onemocnění postihující mozek a jeho funkce, podstatou syndromu je poškození tzv. středního mozku (mezencefalon) a mozečku.
Příčiny: Příčinou poškození výše zmíněných částí mozku může být mnoho faktorů - ischemická či krvácivá cévní mozková příhoda, úraz, infekce mozkové tkáně, či nádory mozku. Je-li příčinou ischemická mozková příhoda, jedná se často o důsledek uzávěru zadní mozkové tepny (arteria cerebri posterior).
Projevy: Poškození části mozku na jedné straně vede k obrnám a poruchám citlivosti na protilehlé polovině těla. U Benediktova syndromu nebývá tato porucha až tak silná a většinou nedochází k úplnému ochrnutí končetin. Závažnější je poškození mozečku, který nám umožňuje koordinaci pohybů. Hybnost jako taková je při postižení mozečku relativně zachována, ale chybí mozečková kontrola pohybů na straně postižení - na horní končetině se vyskytuje třes, pacient má obtíže se správným uchopováním předmětu, objevují se poruchy stoje a chůze ve smyslu nerovnováhy. V oblasti mozku poškozené u Benediktova syndromu je i ovládací centrum okohybného nervu. Důsledkem poškození je proto jeho obrna, což se projeví poruchou pohybu oka na postižené straně.
Diagnostika: Diagnózu lze stanovit důkladným neurologickým vyšetřením pacienta spolu s použitím zobrazovacích metod, jako je CT vyšetření mozku či magnetická rezonance.
Léčba: Již vzniklé postižení mozku se léčí jen obtížně. Ischemickou cévní mozkovou příhodu lze v její akutní fázi léčit infuzemi s léky na lepší prokrvení mozku a podáváním léků proti srážení krve (či v některých případech snahou o rozpuštění sraženiny), ale to je tak všechno. Některé horší funkce poškozených částí mozku se lékaři pokouší zlepšit hlubokou mozkovou stimulací. Při tomto zákroku se k postiženému místu zavede elektroda, kterou se pouští elektrické signály stimulující mozek.
