Biologická léčba je obecný termín, který neoznačuje konkrétní léčebný postup, ale spíše nový a moderní přístup k léčbě mnoha nemocí – využití má zejména v léčbě nádorů a v léčbě autoimunitních nemocí, ale postupem času se začíná biologická terapie prosazovat i v terapii jiných onemocnění.
Podstatou využití a úspěchu biologické léčby má stále narůstající znalost o vnitřních pochodech v organizmu na molekulární úrovni, rozpoznání určitých buněčných receptorů (struktury na povrchu i uvnitř buňky, které buňku definují a mají různé informační a funkční významy), pochopení šíření informací uvnitř buňky apod. Základem filozofie biologické léčby je vytvořit takové sloučeniny, které cíleně ovlivní některé procesy v organizmu a tím co nejpřesněji ovlivní chorobný proces s co nejmenšími škodami pro zdravé buňky. Zatímco např. cytostatika a kortikoidy účinkují při léčbě výše zmíněných chorob jaksi celkově a mají těžké vedlejší účinky (řadu cytostatik můžeme bez uzardění označit za de facto velice toxické sloučeniny), biologická léčba umožňuje lepší cílení s menšími škodami. Pochopitelně se ani u biologické léčby nejedná o zázrak, má svá omezení a vedlejší účinky.
V dnešní době se biologické léčby využívá relativně běžně na vyšších pracovištích. Vzhledem k její vyšší ceně má speciální indikace a není určena pro každého (například ji nepodáme umírajícímu nebo pacientovi s méně závažnou formou nemoci, u kterého dosud nebyly vyzkoušeny běžné léčebné postupy). Pro lepší pochopení bych si dovolil prezentovat několik možností současné biologické léčby (i když zdaleka ne všechny):
1. Látka Imatinib (např. lék Glivec) – Používá se u léčby CML. Podstatou CML je chromozomální porucha, která způsobí v buňce expresi tyrosinkinázy, která má význam v buněčné signalizaci a ovlivňuje buněčný cyklus ve smyslu zvýšeného množení. Imatinib účinkuje jako blokátor tyrosinkináz a tím úspěšně tlumí množení nádorových buněk při CML.
2. Látka Bevacizumab (např. lék Avastin) – Jedná se o uměle vyrobenou protilátku proti endoteliálnímu růstovému faktoru VEGF-A. Přeloženo do češtiny se jedná o protilátku proti růstovému faktoru cév. Myšlenka je chytrá – při nádorech potřebuje nádorová tkáň výživu a tak si pomocí onoho faktoru VEGF-A vyrábí cévy, které nádor vyživují. Zablokujeme VEGF-A a tím narušíme dopravu živin do nádoru. A ono to skutečně funguje. Avastin se využívá v léčbě některých nádorových onemocnění, největší úspěch má v léčbě rakoviny tlustého střeva.
3. Látka Adalimumab (např. lék Humira) – Využívá se v léčbě Crohnovy choroby a psoriázy. Účinná látka léku je uměle vytvořená protilátka, která se váže na TNF-alfa a inaktivuje jej. TNF-alfa je sloučenina, která má velký význam v imunitním systému. Je důležitá v reakcím proti infekčním a nádorovým chorobám. U Crohnovy choroby je ovšem TNF-alfa spojen s agresivní imunitní reakcí proti střevní sliznici, a proto je toto cílené tlumení imunity žádoucí.
4. Látka Infiximab (např. lék Remicade) – Je sloučeninou obdobnou adalimumabu. Opět jde o protilátku proti TNF-alfa a užívá se v léčbě Crohnovy choroby, ulcerózní kolitidy, psoriázy apod.
5. Látka Rituximab (lék MabThera) – Tento zajímavý lék je opět protilátkou, tentokrát namířenou proti povrchovému receptoru CD20, který nacházíme na povrchu nezralých B-lymfocytů. A proč bychom chtěli tlumit B-lymfocyty? No, je to důležité například proti nádorově změněným B-lymfocytům při CLL. Velkou výhodou je fakt, že zralé B-lymfocyty vytvářející protilátky receptor CD20 ztrácejí, a proto na ně Rituximab neúčinkuje. Kromě CLL se Rituximabu užívá i u řady autoimunitních nemocí (např. SLE).
6. Látka Trastuzumab (např. lék Herceptin) – Trastuzumab je uměle vytvořená protilátka, která cíleně působí na tzv. HER2 receptor. Tento receptor s vyskytuje na buňkách u některých forem rakoviny prsu. Přítomnost HER2 receptoru byla původně spojena s horší prognózou, neboť tento receptor podporoval nádorové buňky k rychlejšímu množení. S vynálezem Trastuzumabu se situace zcela změnila, neboť zablokováním HER2 receptorů se množení nádorových buněk prudce snižuje. U rakoviny prsu, jejíž buňky HER2 receptor postrádají, nemá Trastuzumab žádný efekt.
7. Látka Etanercept (např. lék Enbrel) – Tato uměle vytvořená sloučenina se dokáže vázat na TNF-alfa a tím tlumí abnormální imunitní odpověď u řady autoimunitních nemocí.
8. Skupina PCSK9 inhibitorů - Jde o monoklonální protilátky blokující bílkovinu PCSK9, které zasahují do metabolizmu cholesterolu a díky tomu se používají ke snížení hladiny vysokého cholesterolu. Více informací najdete v příslušném textu.
Nežádoucí účinky: Existuje celá řada vedlejších účinků, záleží na typu a indikaci užití konkrétní biologické léčby (bližší informace najdete v jednotlivých textech). Při jejich užívání se mohou objevit například nespecifické chřipkovité příznaky (horečky, bolesti kloubů, únava). Někdy se objeví vyrážka, otoky či nevolnost a zvracení. Léky biologické terapie, které tlumí imunitní systém, mohou být spojeny se snadnější nákazou infekcemi, nebo s reaktivací některých v těle již přítomných „spících“ chronických chorobných procesů, jako je například tuberkulóza a progresivní multifokální leukoencefalopatie.
Zdroje
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
https://www.medicinenet.com
