Bledost je mnohdy poměrně obtížně hodnotitelný příznak. Může pochopitelně doprovázet řadu chorobných stavů, u mnoha lidí je ovšem bledá barva kůže zcela normální a hodnocení závisí i na subjektivním dojmu lékaře. Svou roli mohou hrát i zdánlivé banality, jako osvětlení či barva stěn v místnosti, kde je pacient vyšetřován. Celkové vnímání barvy pokožky je ovlivněno zejména prosvítáním podkožních cév naplněných krví a obsah pigmentu melaninu v kůži.
Příčiny:
1. Nedostatek slunečního svitu – Barva kůže příslušníků bílé (europoidní) rasy závisí do značné míry na vystavování se slunečnímu záření. Tmavý pigment melanin zbarvuje kůži dohněda (či dočerna) a jeho tvorba je závislá na osvitu kůže slunečním zářením. Lidé, kteří se slunci nevystavují jsou tedy bledí. Obsah melaninu v kůži je kromě toho individuální, a proto jsou prostě někteří lidé přirozeně bledší „od přírody“.
2. Chudokrevnost – Významnější chudokrevnost je spojena s bledostí kůže i sliznic. Poměrně dobře je to vidět na očních spojivkách, barva kůže není tolik spolehlivá. Podstatou je nedostatek krevního barviva hemoglobin (a obvykle červených krvinek), které dává krvi červenou barvu prosvítající kůží a sliznicemi. Bledost je obvykle doprovázena dalšími příznaky tzv. anemického syndromu, jako je dušnost, únava a motání hlavy. Detaily najdete v příslušném článku o chudokrevnosti, zde jen zdůrazním, že spektrum chorob je velmi velké a můžeme sem mimo jiné zařadit i krevní ztráty a různá nádorová onemocnění (včetně krevních nádorů jako lymfomy a leukémie).
3. Šokové stavy – Bez ohledu na vyvolávající příčinu je většina šokových stavů spojena se zblednutím. Je to dáno zúžením drobných cév v kůži jako regulační odpověď organizmu na celkový pokles krevního tlaku. Kožní oběh je hodnocen jako méně důležitý, a proto se uzavírá.
4. Prochladnutí – Člověk bledne při prochladnutí z podobného důvodu jako v předchozím případě. I zde dochází k zúžení cév v kůži. Je to součást obranné reakce ve snaze zabránit ztrátám tepla. Krev protékající podkožními cévami může své teplo snadno vyzařovat do okolí a tomu se v tomto případě snaží tělo zabránit. Jako místní důsledek tohoto zužování cév mohou vznikat omrzliny.
5. Hypoglykémie – Snížení krevního cukru je spojeno s aktivací obranných mechanizmů organizmu, které je zajištěno hormony, jako je např. adrenalin. Vlivem těchto mechanizmů se sníží průtok krve kůží.
6. Tepenný uzávěr – Místní zblednutí doprovází stav, kdy je do určité části těla zastaven přítok tepenné krve. Nejčastěji se jedná o důsledek uzávěru tepny krevní sraženinou. Jde o akutní stav, který se musí co nejrychleji řešit. Kromě bledosti postižené části těla (obvykle se jedná o končetinu) se objeví její bolest a končetina zchladne. Narušení nervů se projeví poruchami citlivosti či dokonce poruchou hybnosti. Podávají se silné léky na ředění krve a v krátké době se musí krevní sraženina odstranit – buď chirurgickým zákrokem nebo rozpuštěním speciálními léky tzv. trombolytika). Hraje se o čas, musí se zabránit odumření končetiny. Není-li již končetina schopna života, musí se provést její amputace.
Pozn.: K lokálním tepenným uzávěrům bych zmínil blednutí prstů na horních končetinách, které se označuje jako Raynaudova nemoc. Jedná se o poměrně zvláštní klinickou jednotku a více informací najdete v příslušném textu.
7. Albinismus – Jedná se o velmi vzácnou příčinu bledosti, která souvisí s poruchou pigmentace. Jedná se ve skutečnosti o celou skupinu chorob, které mohou být s dalšími poruchami sdruženy do různých syndromů.
8. Fenylketonurie - Tato vrozená choroba postihuje metabolizmus aminokyseliny fenylalaninu, která je nutná pro tvorbu kožního pigmentu. Bledost, modré oči a světlé vlasy jsou proto poznávacím znamením dětí s touto nemocí.
Diagnostika: Samotná bledost většinou člověka k lékaři nepřivede a je spíše vedlejším nálezem u pacienta s jinými obtížemi. Z fyzikálního vyšetření je důležité, zda je bledost přítomná všude, či jen v určité části těla. Důležité je zkontrolovat barvu sliznic, barva kůže nemusí být až tak podstatná. Velký význam ve vyšetřování má krevní obraz, zjištění tělesné teploty pacienta, jeho krevního tlaku a změření pulzu (nízký krevní tlak a rychlý pulz mohou být známkou šokového stavu). Další vyšetřování pak vedeme dle podezření.
Zdroj
https://www.healthline.com
https://en.wikipedia.org
