Bolesti svalů (odborně myalgie) jsou velice častým příznakem. Obvykle ani člověka nevedou k lékaři, neboť se jedná o zcela přirozenou reakci na namáhání či přetížení svalové soustavy. Kromě toho se mohou bolesti svalů vyskytovat i u některých vážných chorob nebo jako vedlejší účinek některých užívaných léků.
Příčiny:
1. Fyzická námaha – Fyzická zátěž svalů je nejčastější příčinou jejich bolestivosti. Může jít o nadměrné zatěžování nebo i o relativně malou nárazovou zátěž u netrénovaného člověka. Probudíte-li se s bolesti určitých svalových skupin, je vhodné si v paměti pořádně promítnout předchozí den a uvědomit si jakékoliv činnosti, které mohou být zodpovědné.
2. Křeče – Jakýkoliv stav, který je spojen s dlouhodobějšími svalovými křečemi, vede k následným bolestem svalů. Příkladem mohou být těžké formy epileptických záchvatů.
3. Infekce – Většina virových infekcí (chřipka, infekce dýchacích cest apod.) je spojena s celkovou únavou, horečkami a bolestmi svalů a kloubů. Po odeznění virózy obtíže postupně vymizí. Léčit se tento stav prakticky nedá, hlavní je dostatečný příjem tekutin, tlumení horeček a odpočinek. Z dalších infekcí se bolesti svalů objevují např. u Lymské boreliózy, u tetanu a u řady tropických horečnatých infekčních chorob.
4. Autoimunitní nemoci – Postižení svalů zánětlivým procesem u těchto chorob je poměrně časté. Objevit se pak mohou bolesti i svalová slabost. Klasickým příkladem je onemocnění známé jako systémový lupus erythematosus, který může postihnout celou řadu tkání a orgánů v těle, jiným onemocněním je tzv. revmatická polymyalgie (polymyalgia rheumatica). Typicky svalové postižení vzniká u autoimunitních nemocí známých jako polymyozitida a dermatomyozitida, kdy jsou autoprotilátky zaměřené přímo proti svalům. Důsledkem je zejména svalová slabost. Polymyozitida i dermatomyozitida poměrně často doprovázejí nádorová onemocnění.
5. Změny sérových hladin minerálů – Snížení sérové hladiny draslíku může vést k poškození svalových vláken a k bolestem svalů. Obvykle se jedná o těžké hypokalémie, kdy je člověk nejvíce ohrožen zástavou srdce a selháním oběhu. Podobně může bolesti svalů způsobit hypokalcémie, kdy se zvyšuje svalová dráždivost a riziko křečí.
6. Statiny – Tyto léky proti cholesterolu patří mezi jedny z nejpředepisovanějších léků vůbec. Jejich vedlejším účinkem může vzácně být poškození kosterních svalů (statinová myopatie), což se projeví jejich bolestivostí. V krvi pak najdeme zvýšenou látku kreatinkinázu (CK), která se uvolňuje z poškozených svalových vláken. Velmi výjimečně je poškození svalu tak těžké (rabdomyolýza), že postižený může zemřít. Ačkoliv jsou tyto vedlejší účinky relativně vzácné, je počet uživatelů statinů tak vysoký, že se bolesti svalů tu a tam objeví. V tom případě je nutné statiny vysadit. Bolesti svalů se mohou vyskytovat i u jiných léků, ale statiny jsou ze všech nejčastější.
Diagnostika: Důležitá je anamnéza, snažíme se zjistit informace o jakékoliv nedávno fyzické námaze. Důležité jsou i informace o tom, které svaly či svalové skupiny bolí. Dále je důležité vědět, zda je přítomno nějaké horečnaté onemocnění.
Z krevních náběrů nás zajímají koncentrace minerálů a hodnota kreatinkinázy (CK), jejíž zvýšení nás informuje o poškození svalů. Zvýšení sedimentace nebo zvýšení CRP vede k podezření na zánětlivé procesy včetně autoimunitních. Právě při podezření na autoimunitní procesy je vhodné revmatologické vyšetření, kdy revmatolog provede náběry různých autoprotilátek dle svého rozvážení.
Z dalších vyšetření se uplatní zejména vyšetření neurologem, který může provést EMG. EMG vyšetření podá informaci o nervosvalovém přenosu a funkci bolestivých svalů.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.webmd.com
https://www.healthline.com
