Bradykardie je označení pro pomalou srdeční akci. Za normálních okolností se srdce stahuje 60-90krát za minutu a tyto stahy vnímáme pohmatem na tepnách jako pulz. Za jistých okolností se může srdeční akce zpomalit pod 60/min a v takovém případě mluvíme o bradykardii. U některých lidí je to zcela normální, u jiných lidí se jedná o chorobný příznak, který je třeba řešit.
Příčiny: Příčin pomalé srdeční akce je více, uvedu zde ty nejčastější.
1. Bradykardie u sportovců – Profesionální sportovci jsou obvykle dobře trénovaní a jejich kardiovaskulární systém umí v klidu efektivně pracovat i při nízké frekvenci. Není proto divu, že u sportovců můžeme v klidu zjistit frekvenci kolem 50 tepů za minutu a nepřikládáme tomu žádný velký význam. Tato bradykardie bývá zjištěna náhodně, je přirozená a svého nositele nijak neomezuje a neohrožuje. Z těchto důvodů ji neléčíme.
2. Poléková bradykardie – Bradykardie může být způsobená léky, které zpomalují srdeční činnost. Nejčastěji se jedná o předávkování léky ze skupiny beta-blokátorů. Beta-blokátory jsou často předepisované při onemocněních srdce. Mají široké spektrum účinků – snižují krevní tlak, snižují riziko vzniku smrtelných poruch srdečního rytmu a mj. zpomalují srdeční akci. Pomalejší akce je výhodná z toho hlediska, že se srdce méně namáhá. Předávkování těmito léky ovšem může srdeční akci zpomalit příliš. Stav vyřešíme relativně jednoduše snížením dávky nebo vysazením beta-blokátorů. Riziko nežádoucích účinků beta-blokátorů se zhoršuje při jejich kombinaci s některými léky ze skupiny blokátorů kalciových kanálů (např. léky Verapamil, Isoptin, Verahexal, Diacordin). Bradykardii způsobuje i účinek Digoxinu a těžká bradykardie doprovází otravu tímto lékem.
3. Snížená funkce štítné žlázy – V případě poklesu koncentrace hormonů štítné žlázy dojde mj. ke zpomalení srdeční činnosti. Více o tomto stavu najdete v příslušném článku.
4. Syndrom nemocného sinu – Toto je onemocnění, které se objevuje spíše ve vyšším věku. Jeho anglický překlad zní „Sick Sinus Syndrome (SSS)“. Jde o narušení funkce tzv. SA uzlu. SA uzel součástí převodního systému srdečního. SA uzel je místo, kde v srdci za normálních okolností vznikají elektrické vzruchy. Vzruchy vznikající v SA uzlu se pak převodním systémem šíří ze síní na komory a způsobí koordinované stahy srdeční svaloviny. u SSS není SA uzel zcela vyřazen, ale funguje špatně a u nemocných se může příliš pomalý rytmus střídat s rychlou fibrilací síní. Vlastní příčinou poruchy SA uzlu je zřejmě jeho degenerace způsobená věkem.
5. Vyřazení převodního systému srdečního – Je-li zcela vyřazen SA uzel a převodní systém v oblasti síně, srdce se přizpůsobí a začne vytvářet elektrické signály v oblasti přechodu síně v komoru nebo v oblasti komor. Tato místa nejsou nicméně schopna vytvářet vzruchy v dostatečné frekvenci a srdeční rytmus tak může poklesnout až ke 40 stahům za minutu. Podobná situace vzniká u některých typů atrioventrikulárních blokád, kdy jsou přítomny poruchy převodu vzruchů ze síní na komory.
6. Výkyvy iontů - Bradykardie vzniká často jako průvodní znak zvýšené koncentrace draslíku.
Projevy: Pomalá srdeční akce se nemusí projevovat nijak, nebo dojde k různým projevům srdečního selhávání. Je to logické – pomalu pumpující srdeční sval přestane zvládat dodávku krve do tkání včetně mozku. Typické příznaky mají podobu dušnosti, motání hlavy, celkové slabosti, omdlévání apod.
Diagnostika: Při vyšetření můžeme cítit pomalý pulz, při poslechu hrudníku fonendoskopem uslyšíme pomalou srdeční akci. Objektivně podezření potvrdíme pomocí EKG. Při zjištění bradykardie je vhodné zjistit, co člověk bere za léky.
Léčba: Léčení bradykardií je dost nepříjemná věc – moc léčit je neumíme. Můžeme vysadit beta-blokátory a můžeme léčit sníženou funkci štítné žlázy podáváním příslušných hormonů v tabletách. Spočívá-li však příčina bradykardie v narušené funkci převodního systému, moc toho dělat neumíme. Je-li stav pacienta s bradykardií akutní, můžeme do žíly podat léky zrychlující srdeční činnost (např. Atropin, Adrenalin), jejich efekt je ovšem krátkodobý a nelze je podávat dlouhodobě. Jedinou dlouhodobou metodou léčby pomalého rytmu je implantace kardiostimulátoru. To je přístroj, který se operačně umístí do podkoží (typicky do oblasti nad klíční kostí), a jehož elektrody zasahují až k srdci. Stimulátor umí elektrodami vysílat elektrické pulzy v určité časové frekvenci a tím způsobit pravidelné stahy srdce v požadované frekvenci. Stimulátor má v sobě zabudovanou baterii, která se musí po několika letech měnit.
Zdroje
https://www.healthdirect.gov.au
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
