Bronchiolitida je onemocnění, se kterým se internista až tak často nesetká, jde spíše o dětskou nemoc. Přesto je vhodné o bronchiolitidě něco vědět, obzvláště znát její rozdíly oproti klasické bronchitidě (zánětu průdušek). Bronchiolitida je onemocnění nejmenších a nejtenčích průdušek, kterým se říká bronchioly (česky průdušinky) a vzniká typicky v dětském věku. Bronchitida (zánět větších průdušek) se vyskytuje oproti tomu vyskytuje ve všech věkových kategoriích, ale častěji ji najdeme u dospělých lidí. Bronchitida je sice nepříjemná a je spojena s tvorbou velkého množství hlenu, ale bronchiolitida je o hodně nebezpečnější, protože výrazně snižuje provzdušnění plic.
Příčiny: Bronchiolitida je akutní stav, který je obvykle způsoben virovou infekcí. Existuje celá řada virů, které mohou napadnout dýchací cesty včetně viru chřipky, adenovirů, tzv. RSV virů, apod., přičemž za největšího potenciálního viníka bronchiolitidy je považován zmíněný virus RSV. Zvýšené riziko vzniku bronchiolitidy mají nedonošené děti, podvyživené děti, děti s cystickou fibrózou a děti s poruchami imunity. Vyšší výskyt bronchiolitidy je v zimních měsících.
Projevy: V první fázi onemocnění trpí postižený jedinec běžnými příznaky infekce horních cest dýchacích (kašel, zvýšená teplota), které se po několika dnech začnou zhoršovat. Dominuje kašel a výrazná dušnost se zrychlením dechu (mnohdy rychlejší než 1 nádech za vteřinu) a zrychlením pulsu. Namáhavé dýchání může vést k lapání po vzduchu a vtahování krčních jamek. Stav může přejít do rozvoje ARDS s akutním selháním plic, které může postiženého usmrtit.
Diagnostika: Diagnózu určuje dětský lékař na základě klinických příznaků a pozorného fyzikálního vyšetření s poslechem dýchání fonendoskopem (u bronchitidy je poslechový nález hlavně při výdechu, zatímco u bronchiolitidy při nádechu). Zobrazovací metody, jako je například rentgen plic, se v dětském věku spíše neprovádějí kvůli radiační zátěži, nicméně mohou být provedeny při nejistotě a těžkém průběhu k vyloučení zápalu plic. Součástí vyšetření by měly být krevní náběry s vyšetřením krevních plynů (Astrup), které poukazují na funkci plic.
Léčba: Vzhledem k tomu, že většinou jde o virový zánět (které neumíme moc léčit) je léčba spíše symptomatická a jejím cílem je zajistit a udržet funkční dýchací cesty po dobu, dokud si organizmus dítěte s infekcí neporadí. Základem terapie je podávání koncentrovaného kyslíku (oxygenoterapie). Někdy se podávají nitrožilně nebo inhalačně léky na roztažení průdušek, jejich efekt je ovšem sporný a mnohem slabší než u bronchitidy. Pokud mají lékaři obavy z toho, že na virovou infekci nasedá bakteriální zánět, nasazují antibiotika. V případě selhávání plicních funkcí je nutná hospitalizace na monitorovaném lůžku, intubace a umělá plicní ventilace.
