Bulbární syndrom je termín, který je využíván zejména v neurologii. Jde o celý soubor příznaků, které se objeví při narušené funkci IX-XII. (tj. 9-12.) hlavového nervu.
Příčiny: Aby byla narušena funkce těchto hlavových nervů, musí se obvykle objevit nějaké onemocnění centrálního nervového systému, které postihuje oblast prodloužené míchy. Jde například o mozkové mrtvice, lokálně rostoucí mozkové nádory, postižení oblasti při roztroušené skleróze a amyotrofické laterální skleróze. Někdy nemusí být příčina v mozku, ale v samotných odstupujících nervech, typickým příkladem je zánětlivá polyradikuloneuritida Guillain-Barré a myasthenia gravis spojená s narušením nervosvalového přenosu signálu. V těchto případech se ale vyskytují poruchy i řady dalších nervů v jiných částech těla.
Projevy: Příznaky bulbárního syndromu souvisí s narušenou funkcí výše zmíněných nervů. Tyto nervy mají funkcí celou řadu, přičemž nejviditelnější je jejich význam pro polykání a ovládání příčně pruhovaných svalů hltanu, které se podílí na tvorbě řeči. Člověk s rozvinutým bulbárním syndromem má nosovou setřelou řeč, huhňá a má potíže se správnou artikulací. Kromě toho se objevují potíže s polykáním a zvyšuje se riziko vdechnutí sousta nebo tekutiny. U řady lidí s bulbárním syndromem lze pozorovat mimovolní záškuby jazyka (tzv. fascikulace).
Diagnostika: Bulbární syndrom by měl určit neurolog a ten by měl následně rozhodnout i o dalším vyšetřovacím postupu vhodném ke zjištění vyvolávající příčiny. Tento postup může zahrnovat vyšetření anatomické oblasti pomocí CT vyšetření nebo magnetické rezonance, případně odběr mozkomíšního moku při lumbální punkci. Funkci nervů a nervosvalového přenosu v organizmu lze vyšetřit pomocí elektromyografie.
