Radiace na naše těla v malých dávkách působí každý den. Mohou se nicméně vyskytnout situace, kdy jsme vystaveni mnohem vyšším dávkám záření, než je běžné. Jaderné havárie jsou velice vzácné (pochopitelně s výjimkou Japonska - Fukušima a SSSR - Černobyl), jaderná válka v dnešní době snad také bezprostředně nehrozí. Vystavování se zvýšeným dávkám záření je v naší moderní společnosti spojeno zejména s rozvojem medicíny a její techniky. Moderní diagnostické (a mnohdy i léčebné) metody jsou velice často spojeny právě s radiací.
Nejběžnějšími zobrazovacími metodami, při kterých pacienta vystavujeme radiaci, je klasický rentgen, mamografie (což je v podstatě forma rentgenu), prosté CT vyšetření a angiografie. Speciální podkapitolou je radioterapie zhoubných nádorů, kde je ozařování těla principem léčby jako takové.
Zdravotníci v ČR se primárně řídí tzv. atomovým zákonem, který mj. stanovuje, jak vysoké dávce záření mohou pacienta vystavit. Pro laiky může být lehce znepokojivé zjištění, že taková dávka neexistuje. To znamená, že lékař má právo vystavit pacienta jakékoliv dávce záření dle svého uvážení. Je zde ovšem důležitý dodatek, že tuto dávku musí být schopen zdůvodnit.
Abychom měli jistou představu o dávkách záření našich diagnostických metod, můžeme použít zajímavé srovnání. Energie absorbovaného záření se udává v mnoha jednotkách, jednou z nejznámějších je tzv. Sievert [Sv], obvykle v podobě mSv [miliSievert].
Příklady dávek záření, kterým jsme vystaveni:
- Záření z kosmu: cca 0.25 mSv za rok
- Celkové záření z okolí: cca 2-3 mSv za rok
- Běžný pracovní limit pracovníků s radioaktivními látkami: 20mSv za rok
- Zvýšený pracovní limit pro pracovníky elektrárny Fukushima: 250 mSv/rok
- Radiace v okolí reaktoru Černobylu krátce po havárii: 10,000-300,000 mSv za hodinu (!)
- Rentgen hrudníku: 0.1 mSv za vyšetření
- Mamograf: 3mSv za vyšetření
- CT mozku: cca 1-5 mSv za vyšetření
- CT břicha: cca 5-15 mSv za vyšetření
Jak je patrné, složitější lékařská vyšetření využívající ionizující záření představují relativně vysokou dávku. Jeden mamograf je například teoreticky roven dávce, kterou člověk získá z okolního prostředí za celý rok, na druhou stranu se ani náhodou nedá srovnat s ročním kouřením krabičky cigaret denně.
Účinky záření na tkáně:
Je nezbytně nutné odlišit 2 různé účinky na ozářené tkáně, které se pochopitelně uplatňují společně.
1. Přímé poškození buněk – Vlivem vyšších dávek záření začínají buňky odumírat. Tento efekt je zodpovědný za tzv. nemoc z ozáření a máme jej dobře zdokumentovaný. Jsme tedy schopni určit, jaká dávka odpovídá konkrétnímu stupni poškození jednotlivých orgánů se vznikem konkrétních příznaků. Z hlediska přímého poškození buněk jsme schopni mluvit i o smrtelné dávce záření, která způsobí nevyhnutelnou smrt. lékařských vyšetřovacích metod se tento odstavec pochopitelně netýká. Takovým dávkám, aby se projevila nemoc z ozáření, je v podstatě nemožné pacienta vystavit.
2. Mutace buněk – Toto je zákeřný účinek ionizujícího záření. Záření narušuje genetickou výbavu buněk, které pak mohou za různě dlouho dobu zmutovat a přeměnit se v nádorové buňky. Tento účinek radiace je tedy zodpovědný za vyšší riziko vzniku zhoubných nádorových onemocnění u lidí, kteří byli ozářeni. Problém je, že nejsme schopni stanovit bezpečnou dávku, ta v tomto případě neexistuje. Sebemenší ozáření může tedy po několika letech vyvolat rakovinu a pravděpodobnost tohoto děje je ovlivněna dávkou záření. Může tedy 1 rentgen hrudníku nebo 1 mamograf způsobit vznik nádoru? Pochopitelně může, ale pravděpodobnost je velice malá.
Závěr: Z výše uvedeného by mělo vyplývat asi toto: Vyšetření fungující na principu vystavení pacienta ionizujícímu záření jsou pro něj do jisté (i když velice, velice malé míry) riziková a měla by být prováděna s rozvahou tak, aby benefit z daného vyšetření překonal případná rizika. Na druhou stranu by se společnost neměla snažit vytvářet atmosféru, kdy budou lékaři do indikování vyšetření tlačeni strachem ze soudních žalob.
Klasickým problémem je mamografie. Někteří laici jí nedůvěřují a tvrdí, že způsobuje ženám rakovinu prsu. Z hlediska výše zmíněných účinků záření je to samozřejmě pravda, ale je tu nutné použít zdravý selský rozum. Dávka získaná při vyšetření je relativně nízká a riziko vzniku rakoviny je proto taktéž nízké. Na druhou stranu existuje velká spousta žen, kterým vyšetření mamografem prokazatelně zachránilo život objevením časného stádia nádoru. Protože víme o potenciální škodlivosti záření mamografu, indikujeme pravidelná vyšetření pouze u žen od jistého věku a v určitých schválených intervalech. Jako obvykle platí, že nic není tak docela zadarmo.
