Cévkování močového měchýře je v nemocnici poměrně běžně prováděný zákrok, kterého se mnozí pacienti trochu obávají nebo ho přímo odmítají. možná se to nezdá, ale i taková zdánlivá maličkost, jako je zavedení hadičky močovou trubicí do močového měchýře, má svá opodstatnění a někdy může člověku zachránit ledviny. Pokud nevěříte, čtěte dále.
Indikace: Proč se cévkování provádí? Nejde tu o sadismus lékařů a sester, močová cévka se nezavádí jen tak pro legraci. Hlavní situací, kdy cévkujeme, je porucha odtoku moči z močového měchýře. Příčin tohoto stavu může být celá řada – mnohdy jde o dlouhodobější poruchu vědomí, poranění míchy, zvětšení prostaty, rakovinu prostaty, infekce močových cest, některé nádory močového měchýře, celkové zhoršení stavu pacienta apod. Přivezou-li na oddělení 80letého člověka napůl v bezvědomí (běžná situace), tak je narušená schopnost vylučování moči skoro jistá.
Ať už je příčina poruchu odtoku moči z měchýře jakákoliv, musíme ji v prvé řadě rychle vyřešit. Moč hromadící se v močovém měchýři je totiž nebezpečná – může v ní snadno vzniknout infekce (nebo je v ní již přítomná), měchýř může teoreticky prasknout a hlavně může relativně brzy dojít k poškození ledvin. Moč totiž do měchýře neustále teče z ledvin přes dva močovody (uretery). Pokud je měchýř zcela naplněný, začne stoupat hladina moči v ureterech až dostoupá k ledvině - tuto situaci označujeme jako hydronefrózu. Při neřešené hydronefróze může tlak moči tkáň ledviny relativně rychle nenávratně poškodit. Všem těmto komplikacím může cévkování zabránit.
Druhým důvodem zavedení cévky do močového měchýře může být inkontinence moči (neudržení moči, nekontrolovatelné pomočování). Těžce inkontinentní pacient může mít pleny, což není právě hygienické, nebo se mu může dát močová cévka.
Provedení: Cévkování ženy mohou provádět zdravotní sestry, muže by měl cévkovat spíše lékař (já osobně ale považuji cévkování muže za snadnější, protože u něj je mnohem jednodušší najít močovou trubici). Zákrok je sterilní – okolí ústí močové trubice se dezinfikuje, pak se sterilními rukavicemi uchopí sterilní pinzeta, kterou se ze sterilního obalu vytáhne sterilní cévka. Na cévku se většinou nanese znecitlivující gel a pak se cévka pomocí pinzety zavádí do močové trubice. Tato část je pro pacienta někdy nepříjemná, ale většina lidí si přitom nijak nestěžuje. V zavádění pokračujeme tak dlouho, až skrze cévku začne odtékat moč. To je jasný znak, že už jsme v močovém měchýři. Pak už zbývá jen pomocí injekční stříkačky s fyziologickým roztokem naplnit balonek, který cévku v měchýři zafixuje. Na cévku se potom připojí další hadička, která vede do sběracího sáčku. V tomto sáčku se pak hromadí moč.
Schéma - Zavedená cévka do močového měchýře u muže
Výhody: Jak už jsem psal výše, tak dobře zavedená cévka umožní volný odtok moči z močového měchýře. K tomu musíme připočíst fakt, že získáme vzorky moči na potřebná vyšetření a navíc můžeme snadno měřit, kolik pacient denně vymočí (což je někdy velmi podstatné).
Nevýhody: Hlavní nevýhodou je cizí materiál v těle, který propojuje močový měchýř s okolím. Svěrače, které v močové trubici máme, jsou trubicí cévky roztažené a nefungují. Proto je u zacévkovaných lidí zvýšené riziko infekce močových cest. Z toho důvodu je nutné cévku pravidelně měnit (většinou 1x za měsíc). Dlouhodobě zavedená cévka navíc může způsobit déletrvající útlum svěračů a po jejím vyjmutí může člověk někdy trpět inkontinencí.
Velmi nepříjemnou komplikaci může mít cévka u starých, dementních a zmatených pacientů v delirantních stavech. Zmatení pacienti si totiž cévku někdy vytrhnou. Vzhledem k tomu, že cévka je v močovém měchýři zajištěna balonkem, který má několik centimetrů v průměru, dokážete si představit, jakou paseku tenhle balonek udělá, když prochází úzkou močovou trubicí. Po vytržení cévky proto pacient obvykle začne krvácet z močové trubice, které ale obvykle samo ustane.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
