Cholera je známé infekční zánětlivé onemocnění střev, jehož epidemie decimovaly evropskou i světovou populaci v 19. a 20. století – počty mrtvých při epidemiích cholery dosahovaly v jednotlivých státech desítek až stovek tisíc lidí. Dnes se v Evropě toto onemocnění prakticky nevyskytuje, na jiných kontinentech se však epidemie menšího rázu stále objevují. Nebezpečnost nemoci s rozvojem moderní medicíny nicméně výrazně poklesla.
Příčiny: Původcem nemoci je bakterie, která se jmenuje vibrio cholerae [vibrijo choleré]. Dostane-li se bakterie do trávicího traktu, doputuje ke sliznici tenkého střeva a usadí se tam. K nákaze obvykle dochází při požití vody či potravin, které jsou kontaminovány bakteriemi. Nedostatečná hygiena přetrvávající i v novověku (19. století) vedla k častým kontaminacím veřejných vodních zdrojů, což vedlo k rozsáhlým epidemiím. Některé tehdejší vědce to vedlo k domněnkám, že se původce choroby šíří vzduchem, tato teorie byla však nakonec vyvrácena.
Projevy: Jakmile se bakterie usadí v tenkém střevě, začne se množit a vylučovat toxin (tzv. choleratoxin), který změní vlastnosti střevní sliznice. Vlivem toxinu se naruší naše schopnost zahušťovat stolici a ve střevě se objeví spousta vody, kterou nedokážeme vstřebat. Projevy vzniknou do několika dnů od nákazy a jde zejména o vodnaté průjmy (nelze ani mluvit o stolici – z člověka odchází v podstatě jen mírně zakalená voda), při kterých může nemocný ztratit i desítky litrů vody denně. Se ztrátou vody jde ruku v ruce ztráta minerálních látek. Celkové zhoršení stavu spojené s dehydratací a rozvratem vnitřního prostředí pak mohou způsobit i smrt.
Diagnostika: V zemích, kde se cholera vyskytuje, mohou učinit lékaři podezření při klasických příznacích (masivní vodnatý průjem), po mikrobiologickém vyšetření stolice a eventuálně po zjištění specifických protilátek z krve (tj. sérologie).
Prevence: Základem prevence je dodržování hygienických předpisů, zejména důsledná kontrola kvality a čistoty vodních zdrojů. V některých zemích (např. v Africe) se proti choleře provádí očkování.
Léčba: Základní metodou léčby je zavodnění (hydratace) v maximální míře. Bez dostatku tekutin může být stav beznadějný, při dostatečném zavodnění je v současné době nemoc relativně neškodná. Antibiotika mohou trochu napomoci, ale dostatečný přísun tekutin je zásadní. Moderní společnost v civilizovanějších státech je schopna zajistit nemocným při epidemii dostatečnou péči a moderní západní medicína přinesla možnost infuzí (tj. podávání tekutin přímo do žilního řečiště). Ve státech, které mají alespoň trochu pokročilejší lékařskou péči, umírá nyní na choleru asi 1% nemocných, tj. 1 člověk ze 100.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
