Chorea znamená přítomnost mimovolních pohybů částí těla. Může doprovázet některé chorobné stavy včetně řady velmi závažných.
Příčiny: Chorea vzniká u některých nemocí mozku, které postihnou struktury zodpovědné za řízení pohybů (typicky bazální ganglia). Může se vyskytovat u některých vrozených nemocí, jako je například Rettův syndrom a může doprovázet některá onemocnění centrálního nervového systému včetně Creutzfeldt-Jakobovy nemoci, Parkinsonovy nemoci, smrtelné Huntingtonovy choroby (jejímž je chorea hlavním příznakem) a neurologické formy Wilsonovy nemoci (poškození mozku hromaděním mědi). Chorea se dříve vyskytovala i jako jeden z důsledků streptokokové revmatické horečky jako tzv. Sydenhamova chorea (důvodem bylo poškození mozku imunitním systémem), ale při používání antibiotik k tomu již prakticky nedochází. Velmi vzácně vzniká chorea v těhotenství (odborně chorea gravidarum), zřejmě souvisí se silnými hormonálními změnami v těle ženy a obvykle vymizí krátce po porodu.
Projevy: Choreatické pohyby jsou krátké, rychlé a nepravidelné, často bývají kroutivé, nejsou ovládané vůlí a někdy mohou být značně bizarní. U závažných podob chorey může být jedinec prakticky vyřazen z běžného života. Příznaky se mohou zhoršit při emočním rozrušení a ve stresové situaci.
Diagnostika: Diagnózu určuje většinou neurolog na základě fyzikálního vyšetření nemocného. Součástí vyšetření by nicméně mělo být i pátrání po příčině vzniku chorey.
Léčba: Léčba záleží na tom, jaký stav choreu způsobil. Choreu musíme chápat spíše jako příznak než samostatnou chorobu a je-li možné vyloučit vyvolávající příčinu, pak chorea vymizí. Není-li to možné, snaží se lékaři tlumit příznaky chorey pomocí některých léků ze skupiny benzodiazepinů, antiepileptik nebo antipsychotik.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://emedicine.medscape.com
