Chronická myeloidní leukémie (CML) je jednou ze čtyřech základních leukémií a kromě toho ji řadíme mezi tzv. myeloproliferativní nemoci. Vyskytuje se spíše u mladších a starších dospělých, u dětí je méně častá. Jedná se tedy o nádorové onemocnění, které vychází z nezralých krevních buněk. Buňkou, ve které dochází k nádorovému zvratu je v tomto případě buňka, z níž vyzrávají některé typy bílých krvinek (granulocyty).
Příčiny: Způsob, jakým k oné nádorové mutaci dochází je známý. V dotyčné buňce si omylem chromozom 9 a 22 vymění své části. Tato zdánlivá banalita vede ke vzniku abnormální sekvence genů, která způsobí, že se buňka začne nekontrolovatelně množit a přestane reagovat na regulační procesy v organizmu. Klony takto změněné buňky mají stejné vlastnosti a šíří se po těle – vzniká CML.
Pro mediky: Translokace úseků chromozomů 9 a 22 vede k tomu, že se gen bcr z chromozomu 9 naplácne ke genu bcl na chromozomu 22. Takto změněný chromozom 22 se označuje jako Philadelphský chromozom a obsahuje abnormální smíšený gen bcr-abl. Tento gen pak vede k expresi tyrosinkinázy, která anormálně reguluje buněčný cyklus ve směru zvýšeného množení a tím způsobí nádorový zvrat buňky.
Projevy: Příznaky odpovídají leukémii jako takové. Nádorové buňky se usazují v kostní dřeni, v lymfatických uzlinách a tělesných orgánech. Zásadní problémy tohoto procesu jsou dva. Za prvé jsou nádorové bílé krvinky nezralé a neumí plnit obrannou imunitní funkci. A za druhé utlačí nádorové leukocyty tvorbu ostatních krevních buněk (normální bílé krvinky, červené krvinky) a krevních destiček.
Příznaky jsou zprvu nespecifické (únava, horečky, noční pocení, bolesti kloubů aj.). Dále vycházejí z napadení různých tkání nádorovými buňkami (při CML např. zvětšená slezina) a nedostatkem krevních buněk. Nedostatek červených krvinek se projevuje chudokrevností a anemickým syndromem. Nedostatek funkčních bílých krvinek a následný pokles imunity se projeví opakovanými infekcemi, které se velmi špatně hojí. Nedostatek krevních destiček se projeví zvýšenou krvácivostí (tvorba modřin, krvácení z nosu, nález krve ve stolici, nález krve v moči apod.).
Klasická CML probíhá v několika fázích. Nejprve několik let trvá chronická fáze, kdy jsou příznaky nemoci méně viditelné, či zcela chybí. Pak nastupuje akcelerovaná fáze, která trvá asi rok. Během tohoto období se množení nádorových buněk zrychluje a všechny výše zmíněné příznaky se prohloubí. Konečným stádiem je blastická krize, která trvá jen několik měsíců a bez léčby končí smrtí. Smrtícími komplikacemi jsou obvykle krvácivé příhody a nezastavitelné infekce.
Diagnostika: Z fyzikálního vyšetření můžeme u CML nalézt zvětšení sleziny, jinak nemusí být nález příliš bohatý. Základním vyšetřením je vyšetření krevního obrazu, kde obvykle najdeme vyšší počet bílých krvinek a pokles červených krvinek a destiček. Moderní laboratoře navíc dokážou velmi snadno odhalit přítomnost nezralých forem bílých krvinek, tzv. blastů.
Hematologové se obvykle pokusí odsát krevní buňky z kostní dřeně (nejčastěji při tzv. sternální punkci) nebo získat přímo vzorek kousku kostní dřeně trepanobiopsií (pomocí speciální tlusté jehly z lopaty kosti kyčelní). U CML můžeme pomocí speciálních metod najít chromozomální změny (Philadelphský chromozom) uvnitř nádorových buněk získaných při odběru krve nebo z kostní dřeně. Provádí se i molekulárně genetická vyšetření získaných vzorků, to je však již zbytečně složitá problematika.
Léčba: Dříve byla základem léčby chemoterapie. U CML jsme vak získali velkou výhodu při pochopení mechanizmu vzniku nádorové mutace a jejích důsledků. Jak jsme psal výše v části pro mediky, vede chromozomová mutace při CML k tvorbě tyrosinkinázy, která změní vlastnosti dotyčné buňky na nádorové. Používá se proto moderní biologická léčba, kterou při CML představují blokátory tyrosinkináz, z nichž často se používá sloučenina imatinib (např. léky Glivec, Imatinib). Efekt léčby je velmi dobrý. U některých lidí je nicméně nutné trvalé užívání léku, jinak se choroba vrátí, a u některých se může časem stát CML vůči imatinibu rezistentní. Pro takový případ jsou zde pokročilejší formy biologické terapie, ty však představují již poměrně dost složitou hematologickou problematiku.
Máme-li pacienta v pokročilé fázi nemoci, je léčba mnohem složitější. Používají se vysoké dávky imatinibu, nebo se provádí transplantace kostní dřeně. Je to rizikový zákrok, který zjednodušeně řečeno spočívá v likvidaci nádorových buněk a celé kostní dřeně nemocného pomocí silných chemoterapeutik a ozařování. Následně se tomuto člověku podá kostní dřeň dárce. V ideálním případě se zdravé buňky této kostní dřeně rozšíří po těle a osídlí kostní dřeň zničenou předchozí léčbou. Pokud toho nové buňky nejsou schopné, nebo pokud dostane během procesu pacient nějakou infekci, je to velmi vážný stav a nezřídka končí smrtí.
