Dekompresní nemoc je také běžně známá jako kesonová nemoc a týká se zejména potápěčů. Jde o stav značně nebezpečný, který může postiženého snadno usmrtit.
Příčiny: Příčinou vzniku dekompresní nemoci je příliš náhlý a silný pokles tlaku v okolním prostředí. Jak již bylo řečeno výše, nejčastěji se týká potápěčů, kteří se ponoří do velké hloubky a pak příliš rychle vystoupají k hladině. K podobné situaci by mohlo dojít i v letadle ve velké výšce, kde by selhal přetlakový systém (tj. systém udržující uvnitř letadla výrazně vyšší tlak než v okolí).
Když potápěč klesá do hloubky, mění se fyzikální vlastnosti prostředí a zvyšuje se tlak prostředí působící na jeho tělo. Vysoký tlak má za důsledek zvýšenou rozpustnost plynů v lidském těle a to se týká zejména dusíku. Zvýšení množství dusíku v tkáních není vyloženě nebezpečné, i když je pravda, že příliš velký nárůst množství dusíku může narušit vědomí, způsobit euforii a ohrozit tak život člověka.
Při rychlém poklesu okolního tlaku (tj. při vynoření) se ovšem stane něco horšího. V tkáních rozpuštěné plyny začnou přecházet do plynného stavu jako drobné bublinky a to vede k těžkému poškození prakticky všech tkání a orgánů. Představte si to jako uzavřenou láhev s perlivou vodou nasycenou oxidem uhličitým, kterou rychle otevřete.
Vyšší riziko vzniku dekompresní nemoci mají starší lidé, lidé oslabení, dehydratovaní a lidé s některými srdečními vadami (například s neřešeným defektem septa síní).
Projevy: Poškozeny jsou prakticky všechny tkáně, u méně vážných případů dominují bolesti svalů a kloubů, pocity svalové slabosti a může se objevit svědivá kožní vyrážka. Těžší stavy zahrnují projevy poškození centrálního nervového systému – bolesti hlavy, epileptické záchvaty, motání hlavy, zmatenost a v nejtěžších případech i poruchu vědomí a smrt.
Prevence: Hlavní prevencí je zabránit u potápěčů zabránění náhlému poklesu tlaku okolního prostředí. Potápěč musí k hladině stoupat pomalu a dělat si přestávky. Riziko vzniku kesonové nemoci roste s hloubkou a dobou ponoření. V případě ztráty tlaku na palubě letadla je nutné co nejdříve snížit výšku letu.
Léčba: Není moc možností jak běžnými metodami léčit dekompresní nemoc. Kromě podávání kyslíku a zajištění přísunu tekutin infúzemi ve snaze zajistit základní životní funkce je nutné co nejrychleji transportovat postiženého do přetlakové komory (přetlakové komory jsou využívané v hyperbarické medicíně), kde je jeho organizmus vystavena zvýšenému tlaku a to vede k opětovnému rozpuštění plynů v tkáních. Přetlak je pak nutné velmi pomalu snižovat, aby se organizmus mohl přizpůsobit normálnímu atmosférickému tlaku.
