Dekubity neboli proleženiny jsou různě hluboké otevřené rány, které mohou vznikat u pacientů dlouhodobě ležících na lůžku. Jedná se o závažný problém, protože se špatně hojí a mohou být bránou vstupu infekce do těla.
Příčiny: Příčin vzniku proleženin je více a vzájemně se kombinují. Vliv má tlak působící na kůži stlačené mezi podložkou (klasicky postel) a kostmi. Dlouhodobě působící tlak vede k stlačení cév v postiženém okrsku kůže a tím zhoršuje zásobení tkání živinami a kyslíkem. Kůže a pak i hlouběji uložené tkáně začnou postupně odumírat. Ke vzniku dekubitů přispívá i zvýšená vlhkost kůže (pocení, únik moči, únik stolice) a nedostatečná hygiena vůbec. Vyšší riziko vzniku dekubitů mají pacienti s nedostatečnou výživou. Schopnost hojit rány je při nedostatku bílkovin, minerálů a vitaminů přirozeně snížená. Podobně se zhoršuje schopnost hojit ránu, pokud je tato napadena infekcí. Vzhledem k tomu, že obézní pacient působí na podložku velkou tlakovou silou, je i obezita spojena s vyšším výskytem proleženin. U starších lidí je výrazným rizikovým faktorem ztenčená pergamenová kůže.
Jak jsem již naznačil výše, je u vzniku dekubitu významný časový faktor – dlouhodobost působení tlaku na jedno určité místo pacientova těla. Z toho důvodu jsou velmi ohrožení zejména ti pacienti, kteří nejsou schopni se samostatně hýbat a měnit tak působení tlakových sil (pacienti v bezvědomí, pacienti s demencí, pacienti pod vysokými dávkami tlumivých léků, lidé ochrnutí po úrazech míchy atd.).
Projevy: Proleženiny v poloze na zádech nejčastěji vznikají v oblasti křížové kosti, na loktech, na patách, pod lopatkami, pod průběhem páteře atd. Doba vzniku dekubity může být různá, první stádia mohou vznikat již během několika hodin (!). Dekubity mohou mít různou podobu a podle závažnosti klasicky rozdělujeme dekubity do 4 stupňů.
1. V prvních chvílích nevzniká v místě působícího tlaku rána v pravém slova smyslu a kůže je neporušená. V hloubce se už ale něco nepěkného děje a vzniká otok a zarudnutí kůže. Pokud v tomhle stádiu změníme polohu pacienta, nic se neděje a otok zmizí.
2. V tomto stádiu vznikají puchýře, kůže bývá oteklá a namodralá. Začíná vznikat mělká rána a bývá narušený kožní kryt.
3. Toto je již těžké stádium, kdy vznikají hluboké rány. Prakticky celá tkáň mezi podložkou a kostí je odumřelá nebo odumírá.
4. Za toto stádium lze označit nejhlubší defekty, které sahají až na kost. Kost může být postižena infekčním zánětem, což celou situaci dále komplikuje.
Ve stádiu 2 až 4 je již narušen kožní kryt a je tak umožněn přístup bakterií. Může vzniknout zánět v místě rány, ten se však může rozšířit do krevního oběhu a vzniká nebezpečná otrava krve spojená s vysokými teplotami a poruchami vědomí končící nezřídka smrtí.
Diagnostika: Udělat diagnózu dekubitů je snadné – proleženiny prostě poznáte na první pohled. U rozsáhlejších dekubitů lze z jejich povrchu udělat stěry a ty poslat na mikrobiologické vyšetření. Lze tak zjistit, jaké bakterie proleženinu osídlily.
Prevence: Prevence je u dekubitů nejdůležitější. Jakmile se proleženina objeví, je to problém. Nejlepší proto je snažit se jejímu vzniku zabránit, případně ji zastavit hned v 1. stádiu. Prevence spočívá v eliminaci příčin vzniku proleženin, tj. v pravidelném polohování pacienta, jeho dostatečné výživě, zajištění co nejlepší hygieny včetně pravidelné výměny lůžkovin a při dostatku financí (v našem zdravotnictví leckdy problematické) použití speciálních antidekubitálních lůžek u rizikových pacientů. I přes všechnu možnou snahu se nicméně někdy vzniku proleženin nezabrání.
Léčba: Léčba je svízelná. Hlavní je prevence vzniku dekubitů, nebo jejich zhoršení. Již vzniklé proleženiny se musí převazovat, pacient musí být polohován a dostatečně vyživován. Některé hluboké proleženiny se musí řešit chirurgicky (seříznutí mrtvé tkáně, proplachy rány).
