Diabetes insipidus je zajímavá nemoc, která má svůj původ v narušení tvorby nebo účinku antidiuretického hormonu. Nemoc může být bez správné léčby i smrtelná a není špatné její podstatu alespoň zjednodušeně pochopit. K tomu je nicméně nutná znalost problematiky antidiuretického hormonu.
Antidiuretický hormon (ADH) neboli jiným názvem vasopresin se tvoří v našem mozku v hypothalamu. Odtud se mozkovou tkání dostává do zadního laloku hypofýzy (podvěsek mozkový), kde se skladuje, a odkud se vylučuje do krve. ADH umí dvě základní věci:
- 1. ADH umí zužovat cévy a tím zvyšovat krevní tlak.
- 2. ADH působí na ledviny a umožňuje v nich zpětné vstřebávání vody do organismu. Jak jistě víme, v ledvinách se filtruje krev za vzniku moči. Odfiltrovaná tekutina (moč) se pak odvádí mikroskopickými ledvinnými kanálky do močovodu a odtud do močového měchýře. ADH umí působit na stěnu oněch mikroskopických kanálků, otevře tam speciální transportní otvory pro molekuly vody (akvaporiny) a to umožní, aby voda z přefiltrované tekutiny prošla stěnou kanálků zpět do krve. Umožňuje tak koncentrovat moč a chrání naše tělo před velkými ztrátami vody.
Příčiny: Diabetes insipidus má dvě formy. Ta první je snadno pochopitelná – jedná se o poškození hypothalamu z jakékoliv příčiny (úrazy hlavy, krvácení do hlavy, infekce mozku, mozkové nádory), což má za následek zastavení produkce ADH. Prostě ADH nemáme. Vzhledem k tomu, že tato forma nemoci má původ v mozku, říkáme ji centrální forma. Asi u 1/3 nemocných s centrální formou příčinu prostě nejsme schopni odhalit. Hypothalamus se zdá být v pořádku, ale ADH přesto nevyrábí.
Druhou možností je vrozená vada, kdy akvaporiny v ledvinných kanálcích nejsou schopny na ADH zareagovat. ADH se v hypothalamu tvoří normálně, ale je to k ničemu – prostě neúčinkuje. Vzhledem k tomu, že porucha je mimo mozek, říkáme této formě periferní forma. V obou případech je důsledek víceméně stejný. Nutné je však dodat, že narušení funkce akvaporinů nebývá až tak závažné a projevy periferní formy nemoci nebývají proto tak silné.
Projevy: Projevy vycházejí z funkce ADH, zejména na jeho vliv na ledviny. Člověk ztrácí močením velké množství vody, u centrální formy se může jednat o více než deset litrů za den! Výsledkem je přirozeně těžká dehydratace a může dojít i ke smrti postiženého. Periferní forma bývá méně závažná, i když i zde dochází ke ztrátě cca 4 litrů vody denně. Ztráty tekutin bývají spojené s žízní, únavou, motáním hlavy a poruchami vědomí. Na tom se u centrální formy nemoci také spolupodílí tendence k nízkému krevnímu tlaku vlivem nedostatku ADH.
Diagnostika: Na nemoc můžeme získat podezření z jejích projevů. Nadměrné močení a žízeň jsou nicméně typické i pro neléčenou cukrovku. Proto je nutné vyšetřit hladiny krevního cukru, které budou u diabetu insipidu normální. Vyšetření moči ukáže, že moč je velmi málo koncentrovaná, je v ní prostě strašně moc vody. Odlišit centrální a periferní formu nemoci může jednoduchý test, kdy pacientovi podáme desmopresin (syntetický analog ADH) a po určitém čase mu vyšetříme moč. Jestliže se její koncentrace zvýší, tak nám chybí ADH – centrální forma. Pokud se koncentrace moči nezvýší, je problém v ledvinách – periferní forma.
Pokud máme podezření na centrální formu, není od věci vyšetřit mozek zobrazovacími metodami (CT vyšetření, magnetická rezonance), abychom potvrdili, či vyvrátili některé závažné příčiny vzniku nemoci – zejména nádory mozku. Velmi často však nenajdeme nic.
Léčba: Centrální forma je typická chyběním ADH, musíme ho tedy něčím nahradit. Řešíme to každodenním podáváním desmopresinu, což je syntetická náhražka ADH. U periferní formy je to svízelné, protože ADH máme dost, ale ledviny na něj prostě nereagují. Řešit to lze jedině zvýšeným příjmem tekutin, což nahradí vyšší ztráty vody v moči. Přesnou léčbu u konkrétního pacienta stanovuje zkušený internista – endokrinolog. V akutním stavu dehydratace spojeném s poruchou vědomí musíme nemocnému hradit ztracené tekutiny nitrožilními infuzemi za hospitalizace na monitorovaném lůžku.
