Diabetická nefropatie znamená poškození ledvinných funkcí jako komplikaci mnohaleté cukrovky. Diabetická nefropatie je v civilizovaném světě jednou z nejčastějších příčin chronického selhávání ledvin.
Příčiny: Podstatou onemocnění je mnoho let trvající cukrovka (obvykle jde o v populaci častou cukrovku 2. typu), která poškozuje glomeruly, což jsou základní filtrační jednotky ledvinové tkáně. Podstatou postižení je zřejmě chronická hyperglykémie, tj. zvýšená koncentrace krevního cukru. Vyšší riziko je u kuřáků a u lidí, kteří se současně léčí s vysokým krevním tlakem.
Projevy: Diabetická nefropatie se nijak neprojevuje, teprve její pokročilé formy mají podobu chronického selhávání ledvin. V řadě případů je diabetická nefropatie spojena s procesem glomerulosklerózy, který se může projevit nadměrnými ztrátami bílkoviny do moči, což může mít až podobu nefrotického syndromu.
Diagnostika: Diagnózu lze stanovit již relativně časně díky vyšetření moči, v níž najdeme bílkovinu. Takové malé množství bílkoviny v moči se označuje jako mikroalbuminurie a je varovným znamením. Právě to je důvodem pravidelných orientačních vyšetření moči u všech sledovaných diabetiků. Stav ledvin lze odhadnout z krevního náběru z ledvinných parametrů, tj. látek v krvi, jejichž koncentrace roste při selhávání ledvin. Přesné množství ztrát bílkoviny do moči za den se vyšetřuje pomocí sběru moči za 24 hodin.
Léčba: Základem je co nejlepší kompenzace cukrovky s omezením epizod hyperglykémie. Kromě toho se podávají malé dávky některých léků na tlak ze skupiny ACE-inhibitorů. Byl totiž prokázán jejich (zjednodušeně řečeno) ochranný vliv na ledvinnou tkáň.
