13. Diferenciální dg. zvětšených mízních uzlin
Zvětšení mízních uzlin (lymfadenomegalie, lymfadenopatie) je velmi obecný příznak, který může doprovázet řadu onemocnění. Rozdělit ji můžeme na lokalizovanou a generalizovanou a na nebolestivou a bolestivou. Fyziologická velikost uzlin se pohybuje max. okolo 1-1,5cm, podkožně uložené uzliny nebývají hmatné.
Příčiny:
- Infekční stavy – Ohraničené infekční procesy mohou způsobit lokální lymfadenomegalii těch lymfatických uzlin, které postiženou oblast drénují. Typická je například krční lymfadenopatie u některých forem tonsilitidy, nebo lymfadenopatie v třísle u erysipel na DK. Generalizovaná lymfadenomegalie doprovází například infekční mononukleózu (predilekčně krční lymfadenopatie), CMV infekce, spalničky, rubeolu, toxoplazmózu, syfilis, boreliózu a HIV. Zvětšené uzliny u infekcí bývají spíše měkké a palpačně citlivé, až bolestivé.
- Nádorové choroby – Lymfadenopatie může doprovázet metastatické šíření solidních maligních tumorů i šíření hematologických malignit (typicky lymfomy, méně leukemie). Postižení uzlin může být u solidních tumorů projevem lokálního šíření, nebo projevem generalizace s přítomností vzdálených metastáz. Uzlinovou generalizaci maligních procesů typicky doprovází celkové chřadnutí, hubnutí, noční pocení a subfebrilie. Zvětšené uzliny u tumorů bývají spíše tuhé a nebolestivé.
- Autoimunitní a imunopatologické procesy – Generalizovaná lymfadenopatie se vyskytuje například u revmatoidní artritidy a SLE. Hilová plicní lymfadenomegalie je typická pro sarkoidózu.
Postup: Při hodnocení lymfadenomegalie je velice důležité, o který typ se jedná a u jakého pacienta se vyskytuje. U mladého člověka je typická spíše infekční etiologie, u jedince staršího spíše etiologie nádorová. Anamnesticky se ptáme na rizikové faktory infekcí, kontakt se zvířaty, cest do zahraničí apod. Velmi varovná je přítomnost celkových příznaků, jako je hubnutí, noční pocení a subfebrilie.
Rozhodně je důležité palpačně vyšetřit oblasti, kde lze lymfadenomegalii vyhmatat – třísla, axily, oblast nadklíčků a celou krční oblast. Spolu s tím je vhodné vyloučit hepatomegalii a splenomegalii.
Z krevních náběrů má největší význam CRP, FW a KO, kromě toho lze doplnit sérologické vyšetření na patogeny, které mohou lymfadenomegalii způsobit (EBV, CMV, borelióza, toxoplazmóza, syfilis a eventuálně HIV).
Velikost a počet zvětšených uzlin zle zhodnotit ultrazvukovým vyšetřením, přesnější je vyšetření CT. Hodnotící lékař dokáže s relativně vysokou pravděpodobností určit, zda je zvětšení uzlin reaktivní, nebo potenciálně maligní. V případě nejasného nálezu je ideálním řešením exstirpace některé z uzlin a její histologické vyšetření.
