Lék Digoxin má velkou tradici v léčbě onemocnění srdce. Dříve bylo jeho indikační užití velmi široké, nyní se užívá jen při některých stavech. Účinnou látkou léku je stejnojmenná sloučenina digoxin.
Obecně: Sloučenina digoxin byla původně nalezena v rostlině zvané náprstník. Bylo zjištěno, že má zajímavé účinky na srdce – zvyšuje stažlivost srdečního svalu, ale přitom snižuje tepovou frekvenci. Celkově tedy zlepšuje funkci srdce, ale přitom snižuje jeho namáhání. Kdysi se proto digoxin používal prakticky u všech pacientů s onemocněním srdce. Dnes má digoxin v podstatě jen jednu indikaci – užíváme ho u pacienta se srdečním selháváním a to nejlépe tehdy, pokud má současně poruchu rytmu známou jako fibrilace síní.
Dávkování: Velkou nevýhodou Digoxinu je úzké terapeutické rozmezí, tj. rozdíl koncentrací, kdy se jedná o účinný lék a o relativně nebezpečný jed. Lék podáváme ve dvou silách – máme 0,125 mg a 0,250 mg. Při dávkování musíme brát ohled jak na hmotnost pacienta, tak na funkci jeho ledvin (při selhávání ledvin se Dixogin pomaleji vylučuje z těla). Podstatný je i mentální stav pacienta – není vhodné předepsat Digoxin dementnímu pacientovi, u kterého je riziko, že jej bude užívat podle svého, a nikoliv podle lékařského doporučení. Obvyklá dávka u starého člověka je 1 tableta 0,125 mg denně, či 1 tableta obden. V případě potřeby lze hladinu digoxinu zkontrolovat z běžného krevního náběru.
Pozn.: U akutních poruch srdečního rytmu spojených s příliš rychlou tepovou frekvencí lze použít i injekční formu Digoxinu.
Předávkování: Předávkování je obvykle spojené s bradykardií a jejími důsledky (motání hlavy, únava, kolapsy). Kromě toho se někdy popisuje nevolnost a zvracení, zmatenost a poruchy barvocitu (prý je časté žluté vidění). O otravě digoxinem si přečtěte v tomto textu.
Výhody: Digoxin je poměrně elegantní lék, je-li využitý ve správné indikaci. Jeho účinek snižuje zátěž srdce, což je vhodné u srdečního selhávání a jeho zpomalení tepové frekvence umožňuje udržet rychlost fibrilace síní pod kontrolou.
