Disekvilibrační syndrom (též dysekvilibrační syndrom) by se dal přeložit jako „syndrom narušení rovnováhy“ a můžeme se s ním vzácně setkat u dialyzovaných pacientů.
Příčiny: Během dialýzy dochází k očišťování krve od řady odpadních látek včetně močoviny. V mozkomíšním moku se tyto látky vyskytují také, ale jejich přechod do krve je omezen existencí tzv. hematoencefalické bariéry (bariéra oddělující mozkomíšní mok od krve). Pokles koncentrace močoviny v krvi může být při dialýze velmi rychlý, zatímco v mozku dochází k poklesu pomalejšímu a vzniká tak nerovnováha vedoucí působením osmotického gradientu k nasávání vody do mozkové tkáně. Celkovým důsledkem je narušení centrálního nervového systému s rizikem vzniku otoku mozku.
Projevy: Základní projevem jsou neurologické příznaky vzniklé v důsledku otoku mozkové tkáně a s ním souvisejícím nitrolebním přetlakem. Symptomy zahrnují bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, stavy zmatenosti, poruchy vědomí a v některých případech i smrt.
Diagnostika: Podezření na disekvilibrační syndrom lze pojmout při vzniku výše zmíněných příznaků u dialyzovaného pacienta. Výhodou je provedení CT vyšetření mozku, které vyloučí jiné příčiny. Otok mozkové tkáně může a nemusí být patrný při CT vyšetření, ale můžeme si jeho přítomnost ověřit očním vyšetřením s nálezem otoku papily zrakového nervu.
Terapie: Řešit již vzniklý disekvilibrační syndrom je těžké (viz léčba otoku mozku), a proto je hlavní prevence jeho vzniku. V zásadě je nutné postupovat u nově dialyzovaného pacienta opatrně a je-li to možné, vyvarovat se časově delší a agresivnější dialýzy.
