Dysmorfofobie je nepříjemné úzkostné onemocnění, které se řadilo mezi fobie, nyní se na něj pohlíží jako na specifickou formu obsedantně-kompulzivní poruchy.
Příčiny: Příčiny vzniku poruchy nejsou zcela jasné, předpokládá se kombinace genetických předpokladů a vlivu zevního prostředí. V západní společnosti, kde je vzhled velmi důležitý, a kde na člověka z každé obálky časopisu kouká vyretušovaná a počítačem upravená žena, je tlak na psychiku každého jednotlivce poměrně silný. Dodejme, že dysmorfofobie je výrazně častější u žen než u mužů.
Projevy: Základním projevem dysmorfofobie je úzkost z přítomnosti různých tělesných deformací. Kromě vlastní úzkosti je přítomno chybné hodnocení vlastního těla (podobný rys s mentální anorexií) a postižený tak na sobě vnímá různé nesouměrnosti a deformace, které ovšem objektivně nejsou přítomny. Nemocný se může stranit ostatních lidí, cítí se méněcenný, nemívá na svou poruchu náhled a tak nenavštěvuje psychiatra, ale lékaře jiných odborností. Dochází k opakovaným návštěvám kožních lékařů a případně plastických chirurgů, na které má pacient nepřiměřené nároky. Neustálá honba za nedosažitelnou krásou a souměrností pak může skončit větším množstvím v podstatě zbytečných plastických operací. Problémem je, že chirurgický zákrok sice vede k úlevě, ta však bývá krátkodobá a nespokojenost se vzhledem se po čase objeví znovu.
Diagnostika: Diagnózu určí psychiatr na základě vyšetření pacienta s přesným zjištěním charakteru jeho obtíží. Důležitá je nicméně spolupráce nemocného, řada z nich si svoji psychiatrickou diagnózu neuvědomuje a psychiatra nevyhledá.
Léčba: Léčba vyžaduje náhled pacienta na svůj problém a ochotu nechat si pomoci, která však není vždy přítomná. Terapie zahrnuje opakovaná psychoterapeutická sezení, při kterém se psychiatr snaží nemocnému pomoci vnímat své tělo realisticky. Z medikamentů mohou pomoci antidepresiva, případně nárazově léky proti úzkosti.
