Epilepsie neboli česky padoucnice je neurologické onemocnění, které se projevuje opakovanými epileptickými záchvaty. Epilepsie je popisována již ve starověku, významnou historickou osobností trpící epileptickými záchvaty byl zřejmě i Gaius Iulius Caesar. Před výčtem příčin této nemoci je nutné si povědět pár slov o struktuře mozku. Mozek si můžeme představit jako obrovský shluk miliard nervových buněk (neuronů), které jsou vzájemně propojeny nervovými vlákny. Neurony mezi sebou komunikují přes tato vlákna, kterými se šíří elektrické signály. Jde o extrémně složitou informační síť, proti které jsou i nejmodernější počítače pouhé primitivní hračky.
Příčiny: Vlastní příčinou epilepsie je situace, kdy se v mozku vyskytuje skupinka buněk, které za určitých okolností vyšlou do „sítě“ elektrický signál, který se v ní začne šířit a dočasně naruší její funkci. Popsal bych to jako elektrický zkrat. Hlavními otázkami zákonitě je: Jaké buňky vysílají tyto signály? Za jakých okolností se tomu tak stane?
Buňky způsobující epilepsii jsou nějakým způsobem narušené a jejich existence souvisí s mnoha onemocněními mozku – epilepsie může být vrozená, kdy během vývoje mozku vznikla defektní ložiska, a získaná. Získaná epilepsie vznikla za předpokladu, že během života člověka došlo k nějakému poškození části mozkové tkáně. Příčin tohoto poškození je celá řada. Již během porodu může snadno dojít ke krátkodobému nedostatku kyslíku a část buněk mozku může zůstat poškozena. Je-li toto poškození malé, nemusí se projevit poruchou hybnosti ani intelektu, ale poškozené buňky mohou během života začít způsobovat epileptické záchvaty. Mozkové buňky mohou být poškozeny i při úrazu hlavy, při mozkové mrtvici, při infekcích (záněty mozkových plen, záněty mozku), při mozkových nádorech (spíše u nezhoubných), u chronického alkoholizmu apod. Po všech těchto stavech může začít docházet k opakovaným epileptickým záchvatům.
Ke vzniku epilepsie jsou nicméně potřebné i další faktory označované jako "spouštěče". Při jejich výskytu je o něco pravděpodobnější, že narušená nervová buňka (viz výše) epileptický signál spustí. K těmto faktorům se řadí nedostatek spánku, požití alkoholu, sledování světelných záblesků, fyzické a psychické vyčerpání, apod.
Projevy: Projevy epileptického záchvatu jsou velmi pestré a záchvaty se podle nich dělí do velkého množství podskupin. Toto dělení je nicméně obtížné a pro laiky naprosto nepodstatné. Pro popis příznaků vyberu ty nejzákladnější typy epileptických záchvatů:
1. Tonicko-klonický záchvat (Grand mal) – Toto je klasický záchvat, který je široké veřejnosti nejznámější, a který se projevuje ztrátou vědomí, pádem a křečemi. Záchvat může začít výkřikem a nemocný se během něj může pomočit a pokálet. Na dobu záchvatu si obvykle nepamatuje.
Pozn.: Na neurologii nám v centru pro léčení epilepsie ukázal lékař několik videí s pacienty, kteří grand mal předstírali. Hysterická reakce či záměrně předstíraný epileptický záchvat vypadají dramaticky a od pravého grand mal jsou pro běžného člověka k nerozeznání. Neurologové ovšem mají určité triky (o kterých se nebudu rozepisovat), kterými podvodníky a hysterické osoby umí odhalit.
2. Částečné (parciální) křečové záchvaty - U těchto záchvatů dochází k třesu určité části těla, vědomí bývá zachováno. Tyto záchvaty mohou v určitých případech přirozeně přejít do myoklonického záchvatu. Speciálním podtypem těchto parciálních záchvatů je tzv. Jacksonský záchvat.
3. Petit mal – Tento typ záchvatu se také označuje jako absence a je typický pro dětský věk. Dítě při něm jakoby ztratí pozornost a zadívá se do prázdna, předměty mu vypadnou z ruky. Záchvat trvá velmi krátkou dobu, postižený jedinec během něj nereaguje na okolí a po probrání se na dobu záchvatu nepamatuje. K pádům ani ke křečím obvykle nedochází.
4. Mrákotné stavy – Zde je vědomí zdánlivě zachováno, nemocný může provádět i nějakou činnost. Svůj stav si nicméně neuvědomuje a na dobu záchvatu si nepamatuje. Na neurologii nám říkali případ jednoho manažera, který přišel o práci, když se při záchvatu začal svlékat na poradě společnosti.
5. Smyslové halucinace – Epileptické záchvaty, při nichž výboj zasáhne smyslové části mozku se mohou projevit halucinacemi. Poměrně obvyklé jsou čichové a zrakové halucinace, při čichových halucinacích mluvíme o tzv. unciformní krizi.
Po proběhlém záchvatu se může u některých lidí objevit Toddova obrna, což je dočasná porucha některých svalových skupin projevující se jako svalová slabost nebo ochrnutí některé z končetin.
U projevů epilepsie známe ještě dva speciální termíny - aura a status epilepticus.
- Aura je zvláštní stav, který může vznikat několik vteřin před začátkem záchvatu. Jde dost těžko popsat. Dotyčný se někdy cítí "divně", relativně častá je aura jako čichová halucinace, kdy člověk začne cítit zápach spálené gumy. Existuje i aura optická, kdy nemocný vidí záblesky, pocitová aura - brnění částí těla, sluchová - slyšení zvuků, hlasů apod.
- Status epilepticus označuje sérii mnoha epileptických záchvatu (obvykle tonicko-klonických), které probíhají těsně po sobě. Stav ohrožuje nemocného možným vznikem otoku mozku a smrtí.
Prevence: Je-li u někoho epilepsie zjištěna, měl by se pokusit zmenšit riziko záchvatů. Vyléčit buňky způsobující epilepsii nemocný sice nemůže, je však v jeho silách vyvarovat se vyvolávajících situací. Nemocný by neměl pít alkohol, měl by chodit pravidelně spát a mít dostatek spánku. Důležitá je zdravá životospráva a snaha vyhýbat se psychickému a fyzickému vyčerpání. Poněkud nepříjemnou skutečností je fakt, že člověk s epileptickými záchvaty by neměl řídit motorová vozidla, neboť epileptický záchvat za volantem ohrožuje na životě jeho i ostatní účastníky silničního provozu. Dobrou zprávou pro nemocné je, že pokud zabere léčba a oni jsou určitou dobu (několik let) bez záchvatu, mohou řidičské oprávnění opět dostat.
Diagnostika: Máme-li u někoho podezření na první epileptický záchvat jeho života, provádí se obvykle CT mozku nebo magnetická rezonance. Cílem je najít větší poškozená ložiska, či nádorový proces, který by mohl epilepsii vyvolat. Dalším významným vyšetřením je EEG. Při EEG se na hlavu nasadí taková čepice s mnoha svody, které snímají elektrické vzruchy v mozku. Při epileptickém záchvatu vznikají na záznamu specifické změny, které lékařům pomohou epilepsii diagnostikovat. Mnohdy to vyžaduje celodenní sledování nemocného na specializovaném pracovišti a nezřídka se lékaři musí pokusit nemocnému epilepsii vyvolat. Obvykle to dělají tím, že mu odpírají spánek. Nevyspalý mozek je totiž na vyvolání epilepsie mnohem citlivější. Od lékařů to není projev sadismu, v období mezi epileptickými záchvaty totiž EEG záznam může být naprosto normální a nemá příliš velkou vypovídací hodnotu.
První pomoc: První pomoc uplatníme zejména u celkového záchvatu s křečemi. Nemůžeme toho pro postiženého udělat nijak moc – nejlepší je odstranit z jeho blízkosti předměty, o které by se mohl poranit, a zavolat rychlou záchrannou pomoc. Nemá příliš cenu zkontrolovat, zda nemocný nemá zapadlý jazyk – jeho zuby bývají pevně sevřené, a i když se je podaří rozevřít, může postižený prudce skousnout. Pomáhající člověk tak může velice snadno přijít o prst. Jako odbornější první pomoc lze podat např. sloučeninu Diazepam z lékové skupiny benzodiazepinů, nejlépe ve formě čípku.
Léčba: Jako základní léčba při opakovaných záchvatech se používají léky ze skupiny antiepileptik. Tyto léky mají celou řadu vedlejších účinků a musí se užívat pravidelně a disciplinovaně. Při špatném užívání mohou epileptický záchvat paradoxně způsobit. Pacientovi se obvykle nasadí v případě opakovaných epileptických záchvatů. Nezabírá-li léčba pomocí léků, je možno zvážit neurochirurgický zákrok, kdy se epileptické ložisko v mozku zničí. Je to komplikovaný zákrok, kterému musí předcházet přesná lokalizace tohoto ložiska.
