Exogenní alergická alveolitida je záhadně znějící onemocnění, které ve skutečnosti označuje celou skupinu plicních chorob. Onemocnění může být nebezpečné a není-li včas zjištěno, pak může způsobit trvalé následky.
Příčiny: Příčinou onemocnění je zánětlivá imunitní reakce na některé vdechované látky ze zevního prostředí, typicky jsou to různé organické látky v senu, půdě, slámě, kožešinách, plísních a peří ptáků. Imunitní systém některých lidí reaguje na tyto sloučeniny obrannou zánětlivou reakcí, jde tedy o určitou specifickou formu alergické reakce. Jejím vlivem vzniká nejprve akutní a posléze i chronický zánět plicních sklípků* (alveolitida) se rozvojem vazivovatění plic a to vede k vlastním klinickým obtížím. Onemocnění má tedy složku genetickou (přecitlivěle reagující imunitní systém) a složku získanou (vdechované látky). Podle toho, s jakými látkami přichází postižený člověk do styku pak dáváme formám exogenní alergické alveolitidy názvy jako farmářská plíce, plíce chovatele holubů apod.
* Jistě víme, že klasickým alergickým onemocněním dýchacích cest je astma, u této nemoci jsou však na rozdíl od exogenní alergické alveolitidy postiženy zejména průdušky a nikoliv plicní sklípky.
Projevy: U akutní exogenní alergické alveolitidy se vlivem poškození plicní tkáně rozvíjí po kontaktu s vyvolávající cizorodou látku kašel, objevuje se zvýšená teplota, někdy jsou přítomny bolesti svalů a kloubů. Základním projevem chronické formy exogenní alergické alveolitidy je chronický kašel a postupně narůstající dušnost. Velký problém je rozvoj plicní fibrózy, která dále zhoršuje dýchání a vede k horšímu okysličení tkání s charakteristickým vznikem paličkovitých prstů. Lidé s rozvinutou plicní fibrózou jsou nevýkonní, při námaze se rychle zadýchají a mají tendenci kolabovat. Plícemi špatně protéká krev a pravá polovina srdce pumpuje proti velkému tlaku, což vede k rozvoji plicního srdce se srdečním selháváním.
Diagnostika: Na základě příznaků pacienta je možné získat podezření, obzvláště přichází-li v práci (či ve volném čase) do kontaktu s některými organickými sloučeninami (zemědělci, chovatelé ptáků, kožešníci, zahradníci apod.). Poslechově jsou na plicích u plicní fibrózy slyšet specifické změny v dolní části plic (tzv. krepitus znějící jako chrupání nohou při chůzi v mokrém sněhu), známky vazivovatění jsou vidět na rentgenu plic nebo lépe při CT vyšetření (ideálně HRCT). Velmi důležité je funkční vyšetření plic (spirometrie a podobná vyšetření) a vyšetření alergologem, kdy se snažíme zjistit, na co plicní tkáň reaguje tak přecitlivěle. Součástí vyšetřovacího postupu by mělo být i provedení EKG a echokardiografie ke zhodnocení závažnosti přetížení srdce.
Na plicních odděleních a klinikách lze provést bronchoskopii a tzv. bronchoalvelolární laváž, při které získáme vzorky tekutiny z průdušek k cytologickému vyšetření, v němž jsou v případě exogenní alergické alveolitidy nalezeny charakteristické neinfekční zánětlivé změny.
Léčba: Základem léčby je ihned po určení diagnózy zabránit za každou cenu dalšímu kontaktu s vyvolávající sloučeninou. Pomoci mohou i některé protizánětlivé léky, jako jsou kortikoidy, ale ty by neměly být užívány dlouhodobě. U pokročilých forem nemoci je nutné léčit srdeční selhávání a případně zajistit trvalou domácí kyslíkovou terapii.
Zdroje
https://radiopaedia.org
http://www.pathologyoutlines.com
