Fibrilace komor je smrtelně nebezpečná porucha srdečního rytmu, která vyžaduje neodkladné řešení. Její podstata tkví v tom, že stěny srdečních komor začnou s vysokou rychlostí kmitat. Toto kmitání je nicméně neefektivní, což znamená, že obě srdeční komory přestanou pumpovat krev do těla.
Pozn.: Fibrilace komor má podobný název jako fibrilace síní, to je ovšem zcela odlišná porucha srdečního rytmu. Při ní dochází ke kmitání stěn srdečních síní a nemocný ji vůbec nemusí zpozorovat. Fibrilace síní jako taková neohrožuje svého nositele na životě, ale přesto s sebou nese různé komplikace (viz příslušný článek).
Příčiny: Příčinou je narušení převodního systému v srdci. Převodní systém si můžeme představit jako nervové buňky v srdeční svalovině, kterými neustále přechází elektrické signály. Tyto signály způsobují stahy a uvolnění srdeční svaloviny a tím umožňují funkci srdce jako pumpy. K narušení převodního systému může dojít u ischemické choroby srdeční, zejména při infarktu (krátce, nebo během několika dnů po infarktu), a proto se řadí k smrtelným poinfarktovým komplikacím. Fibrilace komor může vzniknout při rozvratu vnitřního prostředí (změny koncentrací iontů v krvi), při úrazech elektrickým proudem, v nemocném srdci u některých kardiomyopatií (např. hypertrofická KMP a arytmogenní dysplazie pravé komory), u myokarditid a při dlouhodobém srdečním selhávání. Selhávající přetížené srdce je k podobným poruchám vždy náchylnější. Kromě toho existují i vrozené poruchy převodního systému srdečního, které jsou ale pro tento text příliš složité. Na závěr tohoto odstavce bych rád zdůraznil, že fibrilace komor může vzniknout náhle a z (relativně) plného zdraví.
Projevy: Hlavním projevem je ztráta vědomí a pád. Projevy jsou způsobené zástavou krevního oběhu a neokysličováním mozku. U postiženého nenahmatáme puls. Smrt nastává do několika minut. Fibrilace komor je příčinou mnoha případů náhlé srdeční smrti.
Diagnostika: U postiženého neucítíme puls, nejlepším diagnostickým postupem je EKG. Na EKG totiž uvidíme charakteristický obraz rychle za sebou jdoucích vln. Natočení EKG má velký význam i v terénu mimo nemocnici a sanitky RZP jsou vybaveny přenosnými EKG monitory. Po proběhlé epizodě komorové tachykardie často pátráme po její příčině. Součástí vyšetření je kromě odběru krve i echokardiografie a v některých případech i elektrofyziologické vyšetření.
První pomoc: Na fibrilaci komor musíme myslet, pokud dojde k náhlé ztrátě vědomí u dospělého člověka. Do asi 30 vteřin od upadnutí do bezvědomí lze někdy provést tzv. prekordiální úder, což znamená úder pěstí do dolní části hrudní kosti. Úder teoreticky může „vyresetovat“ elektrické vzruchy v srdci a pak naskočí normální rytmus. Nutno dodat, že mnozí lékaři se staví k prekordiálnímu úderu s jistými rozpaky, a proto jeho provedení nelze zcela doporučit.
Zcela zásadní je při podezření na ztrátu vědomí ze srdeční příčiny nejprve zavolat RZP a teprve potom začít resuscitovat. Důvod je ten, že bez odborné lékařské pomoci (viz léčba) není možno nemocného s fibrilací komor zachránit. Srdeční masáž a dýchání z úst do úst mu mohou dát trochu více cenného času, ale to je asi tak všechno.
Léčba: Základní léčebnou metodou je defibrilace. Známe ji z amerických seriálů z lékařského prostředí. Používají se přenosné přístroje (defibrilátory), které umí po přiložení elektrod monitorovat EKG nemocného. Zjistíme-li obraz komorové fibrilace, lze přístrojem přes elektrody do oblasti hrudníku vpravit silný elektrický výboj. Silný výboj zresetuje chaoticky se šířící vzruchy v srdci a je určitá šance, že naběhne původní rytmus. Představme si to jako tlačítko reset u počítače. Defibrilace je tím účinnější, čím je srdeční sval okysličenější. Z toho důvodu je kvalitní resuscitace (masáž srdce a dýchání z úst do úst) před provedením defibrilace velkou výhodou. Zbývá jen dodat, že mnohdy ani opakovaná defibrilace nevede k obnovení normálního srdečního rytmu a člověk s fibrilací komor pak nevyhnutelně umírá.
Schéma běžně používaného defibrilátoru
Po úspěšné resuscitaci se obvykle podávají některá antiarytmika, aby se předešlo jejímu opakování, a některým pacientům se implantuje přístroj ICD. ICD znamená implantabilní kardioverter-defibrilátor a je to strojek zdánlivě podobný kardiostimulátoru, který dokáže odhalit vznik závažné poruchy rytmu a ihned vyslat elektrický signál, který "nahodí" normální rytmus.
Pozn.: V místech, kde se vyskytuje hodně lidí (velká nákupní centra, divadla apod.) se budou v budoucnosti stále více objevovat tzv. automatické defibrilátory. Jedná se o jednoduché přístroje, jejichž elektrody stačí připevnit na hruď člověka v bezvědomí a dále již bude pracovat jen přístroj. Přístroj sám vyhodnotí, zda se jedná o fibrilaci komor, a v takovém případě se sám nabije a vyzve zachránce, aby stiskem tlačítka provedl elektrický výboj.
