Haloperidol patří do skupiny tzv. antipsychotik (neuroleptik) a jeho účinnou látkou je stejnojmenná sloučenina haloperidol.
Princip: Haloperidol účinkuje na centrální nervový systém a pomocí ovlivnění některých receptorů má vliv na rovnováhu neurotransmiterů v mozku. Tyto neurotransmitery jsou různé chemické sloučeniny, které zprostředkovávají přenosy vzruchů mezi neurony.
Využití: Haloperidol se využívá v léčbě některých psychotických stavů, typicky u schizofrenie. Využitelný je i v tlumení mánie u maniodepresivní psychózy a poměrně často je v injekční formě používán při stavech náhlé zmatenosti u hospitalizovaných pacientů (tj. u akutních delirantních stavů). Jednou z indikací užití Haloperidolu je i laikům známý Tourettův syndrom [Turetův syndrom].
Podávání: U látek tohoto typu je vždy velmi důležité přesně dodržovat doporučení předepisujícího lékaře (většinou psychiatra) a neužívat je bez lékařova vědomí. V tabletové formě se u dospělých podává v průměrné dávce 2-10 miligramů denně, možné je i podání léčiva v podobě kapek. Injekční forma Haloperidolu se aplikuje nitrožilně nebo nitrosvalově ke zvládnutí akutních stavů, zejména již výše zmíněných delirií.
Nežádoucí účinky: Haloperidol může při pravidelném užívání způsobovat únavu, spavost, sucho v ústech, bolesti hlavy a poruchy hybnosti podobné Parkinsonově nemoci. Ostatně u pacientů s již přítomnou Parkinsonovou nemocí může Haloperidol výrazně zhoršit její příznaky. Poměrně často se při podávání Haloperidolu objeví i trávicí obtíže, jako je změna chuti k jídlu (zvýšení nebo snížení), zvracení a zácpa. Relativně časté jsou poruchy sexuálního rázu, zejména vymizení libida a rozvoj impotence. Mezi velmi vzácné a nebezpečné komplikace patří závažné poruchy rytmu a neuroleptický maligní syndrom. Lék nesmí být užíván spolu s alkoholem pro značně nevyzpytatelné změny jeho účinku.
