Helicobacter pylori [helikobakter pylorí] je zajímavá bakterie, za jejíž výzkum byla udělena Nobelova cena. Jedná se o tyčinkovitý mikroorganizmus, který je schopen odolávat i velice nepříznivému vnějšímu prostředí. Proto se nelze divit, že ho nacházíme uvnitř žaludku, kde je schopen přežít působení kyseliny chlorovodíkové. Do značné míry mu v tom pomáhá enzym ureáza, který štěpí močovinu na zásadité produkty, které neutralizují žaludeční kyselinu v okolí Helicobactera.
Helicobacter je bakterie velice rozšířená a předpokládá se, že je přítomna v žaludcích asi 20% naší populace (i když četnost výskytu podle všeho pomalu klesá). Většinou je jeho nosičství bezpříznakové, někdy však může Helicobacter způsobovat různé choroby trávicího traktu.
S přítomností Helicobactera mohou být spojené zánětlivé změny žaludeční sliznice, záněty dvanáctníku, vznik žaludečních a dvanáctníkových vředů, některých forem rakoviny žaludku a určitého typu lymfomu. Lymfom je zhoubný nádor z lymfatické tkáně. Helicobacter je spojen z tzv. MALT lymfomem, který vzniká z lymfocytů žaludeční sliznice. Prognóza tohoto typu lymfomu je naštěstí velice dobrá.
Schéma - Helicobacter Pylori
Diagnostika: Při podezření na přítomnost Helicobactera máme více možnosti diagnostiky. Při gastroskopii můžeme odebrat drobnými klíšťkami vzorek sliznice z dolní části žaludku a v ní se pak Helicobacter prokáže buď rychlým ureázovým testem (CLO test), nebo přímo v mikrobiologické laboratoři. Rychlý ureázový test pomáhá téměř okamžitě detekovat přítomnost bakteriální ureázy v získaném vzorku díky změně barvy přidaného reagenčního činidla.
Přítomnosti ureázy využívá i dechový test. Při dechovém testu pacient vypije ochucený roztok močoviny (nikoliv moči!) se speciálně značeným uhlíkem a po určité době pak dýchne do speciálního přístroje. Je-li Helicobacter v žaludku přítomný, močovinu rozštěpí za vzniku oxidu uhličitého (CO2), jehož značený uhlík ve vydechnutém vzduchu přístroj detekuje. Další nepřímou možností, jak vyšetřit (ne)přítomnost Helicobactera po přeléčení antibiotiky (viz níže), je vyšetření stolice na přítomnost bakteriálního antigenu.
Dodávám, že je i možnost sérologicky ze vzorku krve pacienta zjistit protilátky proti Helicobacter Pylori, to je nicméně velice nepřesný diagnostický postup.
Léčba: Zásadní je otázka, zda nalezeného Helicobactera léčit, či ne. Stále v tom není úplně jasno, ale v zásadě lze říci, že při průkazu zánětlivých změn v žaludku, nebo při nálezu vředů léčíme zjištěného Helicobactera vždy. Léčba se provádí blokátorem protonové pumpy v kombinaci s antibiotiky – obvykle amoxicilin a klaritromycin. Na zaléčení se ovšem nesmíme dívat jako na jednou provždy hotovou věc – pacient se po čase může Helicobacterem opět nakazit.
