Hyperkapnie je označení pro situaci, kdy dojde ke zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v tepenné krvi nad horní hranici normy. To znamená, že parciální tlak oxidu uhličitého v tepenné krvi (paCO2) vzroste nad cca 5.8 kPa (kilopascalů). Jde o stav opačný k hypokapnii.
Příčiny: Hyperkapnii musíme chápat jako potenciálně závažný příznak, který se objevuje u stavů s nedostatečnou funkcí respiračního systému, především jde o pacienty s onemocněními plic. Typickým příkladem jsou pacienti s těžšími formaci CHOPN, u kterých je vážněji narušena výměna plynů v plicních sklípcích. Hyperkapnie se vyskytne i v situacích, kdy je v okolí dotyčného zvýšená koncentrace oxidu uhličitého ve vdechovaném vzduchu. S rizikem hyperkapnie můžeme počítat i u lidí s utlumeným dechovým centrem vlivem podávaných léků (např. celková anestetika a silné léky proti bolesti).
Projevy: Hyperkapnie, není-li léčena, přechází do překyselení organizmu (odborně respirační acidóza) s narušením vnitřního prostředí. Při zhoršování stavu se objevují bolesti hlavy, bušení srdce, únava a změny krevního tlaku, člověk je ohrožen vznikem poruch srdečního rytmu. Hyperkapnie dráždí dechové centrum v mozkovém kmeni ke zrychlení dechové frekvence, to však nemusí u řady plicních nemocí stačit. Dosáhne-li hyperkapnie vysokých hodnot blížících se 10 kPa, objevuje se porucha vědomí se zmateností, která postupně přechází v respirační kóma a smrt.
Diagnostika: Hyperkapnii můžeme diagnostikovat pomocí vyšetření parciálního tlaku krevních plynů (tzv. Astrup). K vyšetření potřebujeme vzorek tepenné krve, který obvykle získáváme z tepny na zápěstí (arteria radialis).
Léčba: U hyperkapnie je nutné léčit vyvolávající příčinu (obvykle danou plicní chorobu) a zlepšit tak výměnu krevních plynů. Logickou symptomatickou terapií je podávání kyslíku, s tím je však nutné být opatrný. Nesmíme totiž zapomenout výše zmíněný fakt, že hyperkapnie do určité míry stimuluje dechové centrum k vyšší aktivitě. Podáním kyslíku sice hyperkapnii vyřešíme, ale dechové centrum ztratí stimulant a člověk v těžkém stavu s narušeným vědomím pak může přestat dýchat. S kyslíkem proto velmi opatrně a spíše v nižších koncentracích. Pokud se stav pacienta zhoršuje, může být někdy nutné zajištění dýchacích cest (intubace) a následná umělá plicní ventilace.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.medicalnewstoday.com
