Hypoxémie (hypoxemie) je termín méně známý než hypoxie. Hypoxie znamená nedostatečné okysličení tkání, zatímco hypoxémie znamená zjednodušeně řečeno nedostatek kyslíku v krvi. Můžeme tak říci, že těžší hypoxémie po určité době způsobí hypoxii.
Příčiny: Nedostatečné okysličení krve může mít více příčin. Jednou z možností je nedostatek kyslíku v okolním vzduchu, což je případ pobytu ve vysokých nadmořských výškách a nadýchání se zplodin při požárech.
Mnohem častější je nedostatečná funkce plic, která bývá způsobena různými chorobami ovlivňujícími výměnu krevních plynů. Jde například o CHOPN, rozedmu plic a plicní fibrózu, z akutních stavů může být příčinou hypoxémie například selhání dýchací soustavy při ARDS.
Další typickou příčinou jsou onemocnění postihující kardiovaskulární aparát, z nichž jmenovat je nutné zejména levostranné srdeční selhávání (plicní edém) a plicní embolie. V dětském věku musíme zmínit nejrůznější vrozené vady srdce.
Zapomenout nesmíme ani na stavy, kdy dochází k útlumu funkce dechového centra v mozku. Dojít k tomu může například u mozkové mrtvice, u dalších onemocnění mozku, po podání léků (silné léky na bolest, celková anestetika).
Projevy: Mírná hypoxémie se nemusí nijak projevovat, případně může být spojena s nevýkonností, únavou a vznikem paličkovitých prstů. Trvá-li taková hypoxémie dlouho, přizpůsobuje se jí tělo zvýšením počtu červených krvinek (odborně polycytémie). Těžší formy hypoxémie vedou k nedostatku kyslíku v tkáních (tj. k výše uvedené hypoxii), což je spojeno s dušností a poruchami funkce tělesných orgánů. Nejlépe je to vidět na mozku, který kyslík skutečně nutně potřebuje. Mohou se objevit stavy zmatenosti, halucinace a zhoršování kvality vědomí. Bez léčby může stav přejít do kómatu, které končí smrtí.
Diagnostika: Hypoxémii můžeme orientačně zjistit z rychlého a jednoduchého vyšetření známého jako pulzní oxymetrie, které je schopno změřit nasycení hemoglobinu kyslíkem. Přesnější je nicméně vyšetření krevních plynů ze vzorku tepenné krve (Astrup). O hypoxémii mluvíme tehdy, pokud parciální tlak kyslíku v tepenné krvi (paO2) poklesne pod 10 kilopascalů [kPa].
Léčba: U většiny stavů podáváme kyslík ve zvýšené koncentraci, což zvyšuje množství kyslíku v krvi a vede k subjektivní úlevě pacienta. Jsou tu jen dva jisté problémy. Zaprvé se s kyslíkem v řadě situací musí opatrně, protože vysoká koncentrace kyslíku může utlumit dechové centrum a situaci paradoxně zhoršit. Za druhé kyslík sám o sobě situaci neřeší a je nutné léčit vyvolávající příčinu hypoxémie, je-li to možné. Výjimkou je dlouhodobá aplikace kyslíku u některých nevyléčitelných plicních nemocí, což je zmíněno v textu o domácí kyslíkové terapii. V případě těžké nelepšící se hypoxémie ohrožující pacienta na životě může být nutná intubace se zajištěním dočasné umělé plicní ventilace.
Zdroje
https://www.ausmed.com/articles/hypoxaemia
https://www.physio-pedia.com/Hypoxaemia
