40. Tyreoidální uzly a karcinomy, péče o pacienty po operaci ŠŽ
Uzly štítné žlázy
Uzly lze diagnostikovat pohmatem, nebo přesněji pomocí UZ štítné žlázy, který by nám měl pomoci indikovat k FNAB (dle velikosti a struktury). Tkáň uzlu může být v porovnání s okolím hyperfunkční, eufunkční, nebo hypofunkční. Nekomplikované benigní uzly může sledovat praktický lékař (TSH á 6-12 měsíců. UZ kontroly za 1 rok, pak za 2 roky a pak á 3-5 let). V případě aktivních uzlů léčíme farmakologicky hypertyreózu, s odstupem je pak indikováno operační řešení.
Karcinom štítné žlázy
Karcinomy štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinní tumory, vyskytují se více u žen. Většinou jde o papilární a folikulární karcinomy, které mají dobrou prognózu. O něco horší prognózu má medulární karcinom a extrémně špatnou prognózu má anaplastický karcinom.
Karcinom štítné žlázy má obvykle podobu rostoucího solitárního tuhého uzlu, později se mohou objevit lokální krční metastázy. Funkce štítné žlázy většinou nebývá změněná, vzácněji se objevuje hypertyreóza. Diagnóza se stanoví UZ a FNAB s histologickým vyšetřením. Terapie je především chirurgická a vždy v případě akumulace jódu buňkami tumoru (typické pro papilární a folikulární karcinomy) se provádí léčba radiojodem. Většina tumorů dobře reaguje na supresní terapii, kdy velké dávky levothyroxinu utlumí tvorbu TSH a tím i růst tumoru.
Supresní terapie může zvýšit riziko osteoporózy, a proto se dotyčným podává vápník a vitamin D.
Pacienti po operaci ŠŽ
K chirurgickým zákrokům na ŠŽ je indikována například polynodózní struma nereagující na léčbu, hypertyreóza nereagující na farmakoterapii, symptomatická struma utlačující okolní tkáně (pozn: po kamarádce chtěli u retrosternální strumy slyšet jako hlavní dg modalitu CT vyšetření) a maligní tumory ŠŽ. U benigních afekcí se obvykle volí lobektomie nebo subtotální thyroidektomie, u malignit se preferuje totální thyroidektomie.
Po zákroku je pacient monitorován a uložen do polosedu s hlavou ve 45°. Výživa je nejprve tekutá, postupně se mění na kašovitou a tuhou dle aktuálního stavu. Po zákroku se mohou objevit poruchy polykání a chrapot vzniklý podrážděním n. laryngeus recurrens.
U malignit se po operačním zákroku provede vnitřní ozáření radiojodem, nebo zevní ozáření.
Po zákroku se zahajuje substituce tyroxinem, která je doživotní. V případě rozvoje hypoparatyreózy je nutná suplementace vápníku a vitaminu D. Před i po zákroku by mělo být provedeno ORL vyšetření s nepřímou laryngoskopií.
