67. Osteoartróza kyčelního a kolenního kloubu
Artróza je chronické degenerativní onemocnění jednoho nebo více kloubů, nejčastěji jsou postiženy klouby zatěžované (nosné klouby – kolenní a kyčelní).
Příčiny: Základní příčinou je dlouhodobé zatěžování kloubu. Vyšší riziko mají sportovci a těžce manuálně pracující lidé, obézní jedinci, nemocní s revmatickými kloubními nemocemi (revmatoidní artritida, dna) a lidé s vrozenými vývojovými vadami muskuloskeletálního systému (např. vrozená dysplasie kyčelního kloubu).
Patofyziologie: Přetížení kloubu vede k postupně k poškození povrchové chrupavky, její vrstva se snižuje, na okrajích kloubu vznikají osteofyty a uvnitř kloubu se vytváří zánětlivý výpotek, který dále destruuje kloubní tkáň. Části chrupavky se mohou oddělit jako tzv. „myšky“ a dále zhoršovat mechanické dráždění kloubních ploch.
Příznaky: Příznaky se rozvíjí postupně, v prvních fázích se může objevit bolest v klidu, která vymizí po námaze podobně jako u revmatických chorob. Pozvolna se objevují bolesti při zatížení postiženého kloubu, u kloubů dolních končetin je nejhorší chůze ze schodů. Postupně dochází k omezení hybnosti kloubu, zkrácení končetiny a vzniku otoku. Noční bolesti jsou charakteristické pro pokročilá stádia.
Speciálně koxartróza způsobuje bolest v třísle, je pro ni charakteristická kachní chůze a klidové noční bolesti.
Diagnostika: Podezření získáme z anamnézy obtíží, při fyzikálním vyšetření hodnotíme tvar kloubu, aktivní a pasivní hybnost v kloubu, přítomnost otoku a u kolenního kloubu palpační přítomnost Bakerovy pseudocysty. Při pohybu v postiženém kloubu je u těžší artrózy možné vybavit drásoty a krepitace.
Při vyšetření hybnosti u koxartrózy nejprve vázne vnitřní rotace a abdukce. Dále bývá u koxartrózy pozitivní Trendelenburgův příznak = stoj 30s na jedné noze - normálně zůstane pánev v rovnováze, při insuficienci m.gluteus medius se skloní na druhou stranu = pozitivita.
Ze zobrazovacích metod je nejpoužívanější RTG kloubu, které umožní klasifikovat stupně artrózy dle Lawrence-Kellgrena:
I. stupeň – lehké zúžení kloubní štěrbiny, marginální osteofyty
II. stupeň – zřetelné zúžení štěrbiny, nepravidelný kostní povrch, lehká subchondr. skleróza
III. stupeň – výrazné zúžení štěrbiny, četné osteofyty, cysty
IV. stupeň – vymizení kloubní štěrbiny, velké osteofyty, deformity kloubu
Terapie: Léčba zahrnuje režimová opatření, farmakoterapii, rehabilitaci a invazivní a operační řešení. Režimová opatření zahrnují omezené zatěžování postižené končetin, redukci váhy a používání kompenzačních pomůcek (hůl) a rehabilitace zahrnuje fyzikální léčbu (magnetoterapie, elektroterapie, terapeutický UZ aj.). Od stupně artrózy III.B může být indikována komplexní lázeňská léčba.
Z medikamentózní léčby lze lokálně a-nebo systémově podat NSA (s dlouhým poločasem), systémově paracetamol a SYSADOA (např. chondroitin-sulfát, glukosamin-fosfát).
Invazivnější terapii představuje punkce odsátí výpotku, případně aplikaci analgetika, nebo kortikosteroidu intraartikulárně. Konečným řešením u pokročilých forem artrózy je operační TEP kolenního nebo kyčelního kloubu. Po operacích bývá opět indikována komplexní lázeňská péče.
