Kardiotokografie je vyšetřovací metoda, která má velký význam v gynekologii a porodnictví, jejím hlavním cílem je monitorování základních životních funkcí plodu.
Princip
Přístroj (kardiotokograf) pracuje na principu ultrazvuku a je schopen monitorovat srdeční frekvenci plodu a děložní stahy. V drtivé většině se provádí zevní kardiotokografie, kdy je sonda přístroje přiložená na břicho těhotné ženy. Méně často se dá použít vnitřní kardiotokografie, kdy je sonda zavedena pochvou do dělohy tak, aby byla v přímém kontaktu s povrchem plodu.
Provedení
Klasická zevní kardiotokografie se provede přiložením sondy na břicho tak, aby byla srdeční akce plodu slyšitelná. Přístroj vytváří záznam (tzv. kardiotokogram), který má podobu křivky, která může laikovi do určité míry připomínat EKG. Nejedná se nicméně v žádném případě o EKG, interpretace nálezu je obtížná a vyžaduje značné zkušenosti. Lékař hodnotí určitou bazální frekvenci plodu, změny frekvence, četnost a sílu kontrakcí dělohy a další faktory (různá zrychlení, či zpomalení frekvence), ze kterých odhaduje stav plodu.
Význam
Kardiotokografie se používá během těhotenství, či přímo během porodu k monitorování stavu plodu a vyloučení situace, že plod má nedostatek kyslíku (hypoxie plodu). Může být důležitá při rozhodování o tom, zda je plod ohrožen, a zda například provést rychlé ukončení těhotenství porodem, aby se zabránilo poškození mozku plodu nebo jeho smrti. Příkladem takové situace je částečné předčasné odloučení placenty.
Nevýhody
Klasická kardiotokografie je neinvazivní a jednoduchá metoda, na druhou stranu jde o nepřímou detekci, která může být narušena například pohyby plodu apod. Kromě toho je záznam méně specifický než EKG křivka a jeho hodnocení je výrazně obtížnější. Kardiotokogram navíc není schopen říci určitou přesnou diagnózu, spíše informuje lékaře o tom, zda je (či není) s plodem všechno v pořádku a zda netrpí nedostatkem kyslíku.
Zdroje
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
