Klaustrofobie je strachem z uzavřených prostor. Jde o psychiatrické úzkostné onemocnění, které se řadí mezi tzv. fobie.
Příčiny: Příčina klaustrofobie se mnohdy nezjistí. Není to pravidlem, ale někdy se může jednat o důsledek situace, kdy byl člověk uvězněn v nějakém stísněném prostoru a nemohl se dostat ven – například porucha výtahu aj. Vzpomínku na tuto událost může člověk zdánlivě zapomenout a uložit si ji do podvědomí, je jí však stále ovlivňován.
Projevy: Klaustrofobický pacient nesnáší uzavřené prostory, obzvláště jsou-li malé. Strach nejčastěji vychází z pocitu, že bude v tomto prostoru uvězněn. Záchvaty úzkosti mohou přecházet v neovladatelné záchvaty paniky. Postižený se snaží osvobodit a dostat se z uzavřeného prostoru. Může se objevit dušnost a strach z udušení. Klaustrofobik si při záchvatu může začít strhávat oblečení.
Klaustrofobie je jedním z důvodů, proč některé pacienty nelze vyšetřit magnetickou rezonancí. Vyšetření se totiž provádí uvnitř přístroje, který vydává hlasitý hluk, a trvá někdy i několik desítek minut. To je psychická zátěž i pro zdravého člověka, natožpak pro klaustrofobika.
Léčba: Terapie bývá dlouhodobá. Významné jsou psychoterapeutické pohovory, které mají za úkol seznámit pacienta s podstatou jeho strachu a naučit se ho s ním vyrovnat. Účinnou metodou je i postupné vystavování nemocného situacím, kterých se obává, a tak mu pomoci je překonat. Tento proces musí být postupný a je nutný souhlas nemocného. Z léků se užívají antidepresiva a léky proti úzkosti (anxiolytika).
