Kleptomanie je psychiatrická porucha, která svému nositeli způsobuje celou řadu trapných problému včetně možných oplétaček se zákonem. Jde o totiž o nutkavou touhu získat bez dovolení předměty, které člověku nepatří.
Příčiny: Příčina není jasná. Podobně jako jiná psychiatrická onemocnění může i u kleptomanie hrát roli genetický předpoklad, který se kombinuje s vlivy zevního prostředí. Důsledkem může být nerovnováha v systému neurotransmiterů (sloučeniny přenášející vzruchy mezi nervovými buňkami), která vede k psychickým problémům. Kleptomanie bývá často doprovázena různými poruchami nálad.
Projevy: Kleptomanie nese určité známky obsedantně-kompulzivní choroby. Nemocný člověk má nezadržitelnou touhu ukrást nějakou věc, kterou uvidí, typicky je to v obchodech. Tato touha je silná a způsobuje mu nesnesitelné vnitřní napětí, které končí krádeží. Po takové úspěšné krádeži dochází k uvolnění napětí a úlevě. Důležité je, že důvodem krádeže není osobní obohacení nebo využití dané věci. Kleptoman ukradenou věc obvykle nepotřebuje, nebo jde o naprosto nevyužitelnou věc (například krádež jedné boty). Člověk je si svého jednání vědomý a cítí za něj pocit viny, což psychické obtíže dále zhoršuje.
Diagnostika: Diagnózu kleptomanie obvykle stanovuje psychiatr na základě rozhovoru s pacientem a na základě důkladného psychiatrického vyšetření. Je často nutné odlišit nemocného člověka od inteligentnějšího zloděje, který se za diagnózu kleptomanie touží schovat před zákonem.
Léčba: Terapie je spíše dlouhodobá, měl by ji vést psychiatr. Základem léčby je psychoterapie, při které se člověk učí rozumět svým pocitům a zvládat touhu po krádeži. Psychoterapie může být doplněna podáváním léků ze skupiny antidepresiv a léků sloužících k udržení nálady. Efekt a dlouhodobá úspěšnost léčby jsou individuální.
