Krepitus (crepitus) je odborný termín, který označuje příznak zjistitelný při fyzikálním vyšetření pacienta. Přeložit jej můžeme do češtiny jako třaskání a jde o zvuk typicky vznikající třením různých ploch o sebe. O krepitu můžeme mluvit například při vyšetření kloubů a měkkých tkání, častěji se ovšem setkáme s krepitem při poslechovém vyšetření plic fonendoskopem.
Příčiny: Při poslechu plic fonendoskopem se krepitus může objevit například při některých formách zápalu plic, naprosto typický je nicméně pro stavy označované po pojem plicní fibróza. Nález krepitu na plicích by nás měl upozornit na vhodnost dovyšetření pomocí zobrazovacích metod (rentgen plic, high-resolution CT vyšetření plic) a-nebo funkčních vyšetření (spirometrie a jiné).
Krepitus vzniklý při vyšetření kostí a kloubů může znamenat přítomnost artrózy, nebo jiných zánětlivých kloubních chorob (revmatoidní artritida). Krepitus se může objevit při pohmatu zlomené kosti nad jednotlivými úlomky.
Krepitus, který se objeví při pohmatovém vyšetření měkkých tkání, může znamenat přítomnost vzduchu v podkoží (např. na krku při protržení jícnu) nebo velmi závažnou plynatou sněť (v tom případě je vzduch tvořený bakteriemi). Celkově je krepitus měkkých tkání nutno považovat za velmi vážný příznak.
Projevy: Krepitus na plicích nebývá většinou slyšitelný bez použití fonendoskopu. Má podobu charakteristických chrupavých a vrzavých zvuků, které se objevují při nádechu. Některé učebnice definují zvuk jako „mnutí suchých vlasů“, mě se zdá příhodnější srovnání se zvukem, který vydává „chůze v přimrzlém sněhu“. U plicní fibrózy najdeme tento zvuk oboustranně s maximem při dolní části plic.
Krepitus vyvolaný pohybem kloubů nebo pohmatem měkkých tkání bývá slyšitelný a má podobu vrzání a třaskání. Při pohmatu na měkké tkáně mohou být prakticky cítit bublinky vzduchu.
Zdroje
https://www.medicalnewstoday.com
https://www.medicinenet.com
