Kyslíkový test je speciální vyšetření, které bývá obvykle prováděno plicními lékaři.
Význam: U řady plicních chorob se může postupem času rozvinout těžké poškození plicních funkcí, které je spojeno s prakticky trvalou dušností (řadí se sem například pokročilé formy CHOPN, procesy související s vazivovatěním plic apod.). V takovém případě se může stát nutností tzv. domácí oxygenoterapie. Její podstatou je trvalé dýchání kyslíku vytvářeného z vody v přístroji zvaném oxygenátor pomocí masky nebo kyslíkovými brýlemi (trubičky zavedené do nosních dírek). Než je tento relativně drahý přístroj pacientovi zapůjčen, je nutné, aby pacient úspěšně prošel kyslíkovým testem.
Princip: Vyšetření má stanovit, zda dlouhodobější inhalace kyslíku pacientovi prospěje. Subjektivní pocit úlevy má sice význam, je však nutný objektivní průkaz. Ten je představován právě kyslíkovým testem, kdy se měří koncentrace krevních dýchacích plynů (tzv. Astrup vyšetření) před a při inhalaci kyslíku o různém množství. V krvi jsou dýchací plyny (kyslík a oxid uhličitý) rozpuštěné, jejich množství je stanoveno tzv. parciálními tlaky a udává se v kPa [kiloPascal]. V tepenné krvi se jako normální množství udává cca 5.3 kPa oxidu uhličitého, a 10-13 kPa kyslíku. U nemocných se snižuje tlak kyslíku, případně současně roste tlak oxidu uhličitého.
Provedení: Nemocnému odebereme tepennou krev a odešleme ji do laboratoře na vyšetření koncentrace krevních plynů. Obvykle odebíráme krev z vřetenní tepny (arteria radialis) na předloktí. Po prvním odběru necháme pacienta 20-30 minut dýchat kyslík přiváděný v množství 1 litr za minutu. Pak následuje druhý odběr. Pak necháme pacienta 20-30 minut dýchat kyslík přiváděný v množství 2 litry za minutu. Následuje třetí odběr. Nakonec necháme pacienta 20-30 minut dýchat kyslík v množství 3 litry za minutu a zakončíme čtvrtým odběrem.
Vyhodnocení: Jako pozitivní test hodnotíme situaci, když se mezi dvěma po sobě následujícími odběry zvýší parciální tlak kyslíku alespoň o 1 kPa (a současně se parciální tlak oxidu uhličitého zvýší o méně než 1 kPa). V takovém případě se logicky předpokládá, že kyslík pacientovi pomáhá a lékař se může pokusit doporučit pacientovi přístroj pro domácí podávání kyslíku. Vzhledem k finanční náročnosti přístroje musí tento krok obvykle schválit příslušná zdravotní pojišťovna.
