LADA je zkratka a označení pro určitý charakteristický podtyp cukrovky 1. typu. Jak jistě víme, cukrovka 1. typu je autoimunitní nemoc, která vzniká v důsledku poškození buněk slinivky břišní tvořících inzulin. Nedostatek inzulinu způsobí poruchu metabolizmu cukru glukózy, což je důležitý zdroj energie. Klasická cukrovka 1. typu vzniká u mladých lidí pod 20 let věku.
LADA znamená zkratku pro anglický termín late-onset autoimmune diabetes of adults, nebo latent autoimmune diabetes of adults. Jak název napovídá, je to autoimunitně podmíněná cukrovky 1. typu, která se objevuje v abnormálně vysokém věku.
Příčiny: Podobně jako u klasické cukrovky 1. typu, ani zde není příčina rozvoje nemoci známá. Podstatou je autoimunitní zánět, kdy imunita organizmu poškodí buňky slinivky břišní produkujících inzulin a nedostatek inzulinu vede ke vzniku cukrovky. Vzhledem k faktu, že LADA vzniká u starších lidí, může být nedostatek inzulinu dále zhoršován špatnou odpovídavostí tkání na inzulin, která je typická pro obézní lidi.
Projevy: Projevy se nijak zvlášť neliší od cukrovky (ať už 1. typu nebo 2. typu) – nadměrná žízeň, nadměrné močení, nález cukru v moči, únava, slabost, nevolnost, bolesti břicha, zvracení apod.
Diagnostika: Samotnou diagnózu cukrovky stanovíme podle zvýšené koncentrace krevního cukru (viz text o diagnostice cukrovky). Že jde o LADA a nikoliv o cukrovku 2. typu lze odlišit pozitivním průkazem autoprotilátek* v krvi a sníženou koncentrací inzulinu** v krvi. Klasičtí pacienti s cukrovkou 2. typu mají totiž poměrně dlouho hladinu inzulinu normální, nebo dokonce spíše zvýšenou, protože jejich primárním problémem je nedostatečná odpovídavost tkání k inzulinu.
* Autoprotilátky jsou protilátky tvořené imunitním systémem, které nicméně poškozují tkáně tělu vlastní.
** Hladinu inzulinu v krvi většinou nestanovujeme přímo, ale odvozujeme ji z koncentrace tzv. C-peptidu, což je vedlejší produkt tvorby inzulinu. Čím více C-peptidu, tím více inzulinu.
Léčba: Vzhledem k věku dotyčného může dojít k omylu, že se jedná o záchyt cukrovky 2. typu a takovému pacientovi jsou většinou nasazeny jako léky tzv. perorální antidiabetika (PADy). Tyto léky sice různými mechanizmy zlepšují účinnost inzulinu, ale nejsou schopny obnovit ztracenou produkci inzulinu vlivem autoimunitního zánětu. Z toho důvodu zprvu relativně účinná léčba pomocí PADů poměrně rychle selhává a pacient musí užívat inzulin stejně jako nemocní s klasickou cukrovkou 1. typu.
