Laryngoskopie je jednou z nejdůležitějších vyšetřovacích metod v ORL (ušní-nosní-krční) lékařství, která umožňuje diagnostikovat řadu onemocnění oblasti hrtanu.
Princip: Laryngoskopie je ve skutečnosti obecný pojem, který v sobě zahrnuje více metod lišících se technikou provedení s využitím různých nástrojů, či přístrojů. Základní rozdělení laryngoskopie je na nepřímou a přímou.
- Nepřímá laryngoskopie je v podstatě jednoduchá a vyžaduje pouze jednoduché zrcátko, které se zasune do zadní části dutiny ústní a díky sklonu zrcátka v něm lékař uvidí obraz hrtanu včetně hlasivek.
- Přímá laryngoskopie je kvalitnější, ale vyžaduje speciální endoskopické přístroje, které mohou být neohebné (rigidní) nebo ohebné (flexibilní). Přístroje mají vlastní zdroj světla a přenos obrazu umožňují pomocí optických vláken. Velkou výhodou těchto nástrojů je možnost odebrat vzorky jakékoliv podezřelé tkáně.
Příprava: Nepřímá laryngoskopie a přímá laryngoskopie s ohebným přístrojem mohou být provedeny v místním znecitlivění, vyšetření neohebným laryngoskopickým endoskopickým přístrojem může vyžadovat celkovou anestezii (uspání). Vyšetření je v každém případě vhodné provést nalačno a před vyšetřením by pacient neměl kouřit.
Indikace: Laryngoskopii můžeme využít všude tam, kde máme podezření na onemocnění hrtanu včetně hlasivek. Může se jednat například o záněty hrtanu, akutní epiglotitidu, dlouhodobější chrapot nejasné příčiny a s ním související uzlíky na hlasivkách, nebo dokonce rakovina hrtanu.
Nevýhody: U těžších forem akutních zánětů hrtanu musíme myslet na to, že kontakt vyšetřovacích nástrojů s podrážděným hrtanem může způsobit náhlý stah svaloviny hrtanu (tzv. laryngospasmus), při kterém hrozí uzávěr dýchacích cest a udušení. Speciálně při zavádění neohebného přístroje nelze vyloučit poranění zubů, sliznice úst a-nebo nosohltanu. Je-li zákrok spojen s odběrem biopsie, je vyšší riziko vzniku krvácení.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.healthline.com
