Leishmanióza [lejšmanijóza] je složitě znějící název, který označuje jedno méně časté infekční onemocnění. Některé formy leishmaniózy mohou být smrtelně nebezpečné a tak si tato nemoc jistě zaslouží svůj vlastní článek.
Příčiny: Vyvolavatel leishmaniózy je parazitický prvok patřící do skupiny leishmanií. V České republice se nevyskytuje, jedná se však o typického obyvatele řady subtropických a tropických států Afriky, Asie a Jižní Ameriky. Choroba je přenášena bodnutím některými druhy tropického hmyzu, například některými mouchami a komáry. V lidském těle se prvok množí a poškozuje tkáně. Zvýšené riziko infekce mají lidé s podvýživou a oslabenou imunitou.
Projevy: Onemocnění má více forem. Poměrně klasická je kožní forma, kdy dochází ke vzniku kožního zánětu v místě bodnutí komárem, kde leishmanie pronikly do těla. Někdy mohou v okolí vzniknout kožní vředy. Prognóza této formy je velmi dobrá a obvykle dochází k uzdravení se. Po kožním zánětu nicméně mohou zůstat doživotní jizvy. Dále existuje slizniční forma, kdy je postižena zejména sliznice dutiny ústní a nosní se vznikem bolestivých vřídků. I tento typ leishmaniózy má dobrou prognózu.
Mnohem závažnější jsou tzv. viscerální formy nemoci, kdy dochází k napadení řady vnitřních orgánů. Mezi příznaky se řadí únava, chudokrevnost, postupný úbytek na váze, zvýšená teplota, zvětšení lymfatických uzlin, zvětšení sleziny a zvětšení jater. Prognóza této viscerální formy je bez terapie velmi špatná a většina nemocných umírá.
Diagnostika: Na diagnózu je možné pomýšlet u člověka žijícího v místech výskytu leishmanií, nebo u turisty, který se z těchto oblastí vrátil. Přítomnost prvoka lze potvrdit ve vzorku krve pod mikroskopem, existují nicméně i pokročilejší sérologické metody a metody k průkazu.
Prevence: Prozatím neexistuje účinná vakcína proti leishmanióze a jedinou prevencí tak je v místech ohnisek infekce důsledná ochrana před hmyzem, používání ochranných pomůcek a repelentů.
Léčba: Viscerální leishmanióza by měla být léčena, ale efekt terapie je někdy velmi sporný. Základem jsou sloučeniny obsahující antimon, dále pak některá antimykotika a další chemické látky. Antibiotika jsou v terapii leishmaniózy vcelku neúčinná, jistou výjimkou je antibiotikum paromomycin.
Zdroje
https://www.who.int
https://www.healthline.com
