Léky proti pálení žáhy se dají rozdělit do několika skupin. Ve své podstatě se jedná o sloučeniny, které různými způsoby tlumí účinky nebo tvorbu žaludeční kyseliny (kyselina chlorovodíková – HCl). V dnešní době rozlišujeme 3 základní linie léků s těmito účinky.
1. Antacida – Antacida jsou relativně běžně používané a volně prodejné léky. Mají jen krátkodobý účinek, ale na druhou stranu poměrně dobře fungují. Principem jejich účinku je neutralizační reakce. Většinou obsahují sloučeninu, jako je např. uhličitan sodný, která při jednoduché chemické reakci žaludeční kyselinu neutralizuje. Produkty reakce jsou voda a oxid uhličitý, který se pak vyříhá. Jako rychlá úleva při pálení žáhy jsou antacida vynikající, v léčbě chorob souvisejících s žaludeční kyselinou (např. žaludeční vředy, záněty jícnu způsobené žaludeční kyselinou) mohou být maximálně vedlejší doplňkovou terapií.
Nejjednodušším antacidem je obyčejná jedlá soda (chemicky NaHCO3). Jen tak pro zajímavost má její neutralizační reakce tuto podobu: NaHCO3 + HCl = NaCl + H2O + CO2
2. H2-blokátory – Léky z této skupiny aktivně tlumí sekreci žaludeční kyseliny. Byly velkým přelomem a vycházely z pochopení sekrece kyseliny chlorovodíkové některými buňkami žaludeční sliznice. Bylo zjištěno, že jedním ze stimulů pro její uvolňování do žaludku je aktivace tzv. H2 buněčného receptoru, který je aktivován sloučeninou histaminem. A právě tyto receptory umí léky zablokovat. Efekt rozhodně není špatný, obvykle se užívá 1-2 tabletky denně, při užívání 1 tablety denně se nejvíce osvědčilo užívat ji večer. Nevýhodou je již výše naznačený fakt, že existuje více cest stimulace tvorby žaludeční kyseliny. Proto není efekt H2-blokátorů tak silný.
Nejznámějšími sloučeninami této skupiny jsou ranitidin (např. Ranisan a Ranital) a famotidin (např. Famosan a Quamatel).
3. Blokátory protonové pumpy (BPP) - Také se označují jako PPI (Proton Pump Inhibitors). Jsou poslední generací léků proti překyselení žaludku. Jsou využívány v léčbě vředové choroby i u zánětu jícnu při pálení žáhy. Blokátory protonové pumpy také blokují sekreci kyseliny chlorovodíkové žaludečními buňkami, ale na jiné úrovni než H2-blokátory. BPP blokují přímo tzv. protonovou pumpu, což je transportní protein přímo zodpovědný za sekreci kyseliny chlorovodíkové. Ať už stimulace sekrece probíhá jakoukoliv cestou, všechny vedou k protonové pumpě. Jejím zablokováním proto dosáhneme výrazného útlumu vylučování kyseliny do žaludku. Většinou se užívá 1 tableta denně – obvykle ráno. U pacientů v těžkém stavu využíváme nitrožilních forem BPP pro prevenci či léčbu tzv. stresových vředů.
Příklady BPP:
Omeprazol – např. léky Helicid, Omeprazol, Apo-Ome, Ortanol a další
Lanzoprazol – např. léky Lanzul a Lansoprol
Pantoprazol – např. léky Controloc, Nolpaza, Pantul, Pantoprazol a další
Esomeprazol – např. léky Emanera, Esomeprazol, Helides a další
Rabeprazol – např. léky Apo-Rabeprazol, Rabeprazol, Rabecole a další
