Leukémie jsou poměrně složitým tématem a trvalo relativně dlouho než jsem se rozhodl je zpracovat. Rád bych ovšem k problematice přistoupil trochu jinak. Obvykle se klade důraz na rozdělení leukémií do řady skupin, což je pro laiky (ale i pro lékaře) matoucí a špatně se to pamatuje. Z toho důvodu bych se do klasifikace leukémií příliš nepouštěl a spíše vyzdvihl jisté principy, které jsou společné po všechny typy. K pochopení leukémií si totiž pomůžeme selským rozumem.
Leukémie je označením pro skupinu chorob, které by se daly popsat jako „rakovina krve“. Termín vychází z řeckého slova leukos (bílý) a koncovky –emie, která znamená přítomnost něčeho v krvi. Nádorový proces v tomto případě postihuje bílé krvinky (leukocyty). Ty se v našem těle během celého života tvoří v kostní dřeni a některých dalších tkáních. Za určitých okolností se stane, že dojde k mutaci některé nezralé bílé krvinky a ta se začne nekontrolovatelně dělit. Není-li imunitním systémem včas rozpoznána a zlikvidována, začnou se její dceřiné buňky (klony) rozšiřovat krví po těle.
A co že to způsobí změnu některé z nezralých forem bílé krvinky na zhoubnou buňku? Mnohdy příčinu mutace neznáme. Někdy hraje roli genetika, někdy infekce určitými viry, někdy jde o důsledek vystavení se některým chemikáliím. Leukémie se relativně často vyskytují u dětí s Downovým syndromem.
Pozn.: Podle rychlosti nástupu choroby dělíme leukémie na akutní (rychlý nástup a průběh) a chronické (pomalejší nástup a průběh). Podle typu bílé krvinky, ze které choroba vychází rozlišujeme myeloidní a lymfatické leukémie. Čtyřmi základními typy jsou jejich kombinace, tj. Akutní myeloidní leukémie (AML), Akutní lymfatická leukémie (ALL), Chronická myeloidní leukémie (CML) a Chronická lymfatická leukémie (CLL). Kromě toho se vyskytují i další méně časté leukémie, z nichž jsem zpracoval například leukémii z vláskových buněk.
Projevy: V těle nemocného najdeme zvýšený počet bílých krvinek, někdy i bizarně vysoké počty. Tyto nádorové bílé krvinky se usazují v kostní dřeni, v lymfatických uzlinách a tělesných orgánech. Zásadní problémy tohoto procesu jsou dva. Nádorové bílé krvinky jsou nezralé a neumí plnit obrannou imunitní funkci. A za druhé utlačí nádorové leukocyty tvorbu ostatních krevních buněk (normální bílé krvinky, červené krvinky) a krevních destiček.
Příznaky leukémií jsou zprvu nespecifické (únava, horečky, noční pocení, bolesti kloubů aj.). Dále vycházejí z napadení různých tkání nádorovými buňkami (zvětšené nebolestivé uzliny, zvětšená játra, zvětšená slezina, bolesti kostí apod.) a nedostatkem krevních buněk. Nedostatek červených krvinek se projevuje chudokrevností a anemickým syndromem. Nedostatek funkčních bílých krvinek se projeví oslabením imunity a opakovanými infekcemi, které se velmi špatně hojí. Nedostatek krevních destiček se projeví zvýšenou krvácivostí (tvorba petechií, modřin, krvácení z nosu, nález krve ve stolici, nález krve v moči apod.). Smrt je u leukémií způsobena zejména infekčními a krvácivými komplikacemi.
Diagnostika: Pacient se většinou dostane k lékaři při výše zmíněných příznacích. Z fyzikálního vyšetření je varovný nález zvětšených nebolestivých uzlin kdekoliv na těle (třísla, krk, podpaží, třísla), nález zvětšených jater a sleziny. Základním vyšetřením je vyšetření krevního obrazu, kde obvykle najdeme vyšší počet bílých krvinek a pokles červených krvinek a destiček. Moderní laboratoře navíc dokážou velmi snadno odhalit přítomnost nezralých forem bílých krvinek, tzv. blastů. U některých typů leukémií můžeme najít určité konkrétní chromozomální změny uvnitř nádorových buněk získaných z odběru krve.
V určení rozšíření nádorového procesu v těle nám mohou pomoc různé zobrazovací metody (rentgen plic, ultrazvuk, CT vyšetření, které se nejvíce uplatní při nálezu zvětšených uzlin). Hematologové se obvykle pokusí odsát krevní buňky z kostní dřeně (nejčastěji při tzv. sternální punkci) nebo získat přímo vzorek kousku kostní dřeně (trepanobiopsie). Je-li přítomna zvětšená lymfatická uzlina v dobrém místě, lze ji chirurgicky vyjmout a histologicky vyšetřit. Výtěžnost tohoto vyšetření je velmi vysoká.
Léčba: Leukémie představují zcela unikátní formu rakoviny. Klasická rakovina, tak jak ji chápeme, vychází z určitého anatomicky ohraničeného orgánu (např. rakovina plic, rakovina prsu a další) a podstatou jejich vyléčení je jejich chirurgické odstranění. Rakovina krve však není ohraničená, nádorové buňky se krví šíří po celém těle a chirurg nemá, co by uřízl. Z toho důvodu je léčba primárně chemoterapeutická a vedou ji hematologové ve spolupráci s onkology. Chemoterapeutika se při léčbě šíří krví a likvidují nádorové buňky v celém těle. Léčba se někdy kombinuje s ozařováním jistých částí těla (např. mozku).
Některé leukémie dobře reagují na moderní prostředky biologické léčby, které spočívají např. v aplikaci speciálních protilátek zaměřených proti povrchovým receptorům nádorových bílých krvinek.
U některých forem leukémií se provádí transplantace kostní dřeně. Je to rizikový zákrok, který zjednodušeně řečeno spočívá v likvidaci nádorových buněk a celé kostní dřeně nemocného pomocí silných chemoterapeutik a ozařování. Následně se tomuto člověku podá kostní dřeň dárce. V ideálním případě se zdravé buňky této kostní dřeně rozšíří po těle a osídlí kostní dřeň zničenou předchozí léčbou. Pokud toho nové buňky nejsou schopné, nebo pokud dostane během procesu pacient nějakou infekci, je to velmi vážné a stav nezřídka končí smrtí. Proces transplantace totiž dočasně těžce oslabí imunitní systém.
V případě, že pacient není ve stavu, kdy je ho možné účinně léčit, provádíme alespoň symptomatickou terapii. Při ní neléčíme vlastní leukémii, ale jen její projevy. Nedostatek červených krvinek řešíme transfúzemi, nedostatek fungujících bílých krvinek řešíme důsledným léčením bakteriálních infekcí pomocí antibiotik. Nedostatečný počet krevních destiček lze řešit jejich podáváním speciálními destičkovými transfúzemi (trombonáplavy).
Závěr: Na úplný závěr bych jen v rychlosti zopakoval názvy hlavních leukémií s jistými specifiky, které byste si s nimi měli spojit. Detailnější vysvětlení si přečtěte v konkrétních článcích:
- Akutní myeloidní leukémie (AML) - málo častá, dospělí, zduřelé rty, rychlý průběh, horší prognóza
- Akutní lymfatická leukémie (ALL) - děti, staří lidé, bolesti kostí, rychlý průběh
- Chronická myeloidní leukémie (CML) - dospělí, Philadelphský chromozom, pomalejší průběh, blastický zvrat, imatinib
- Chronická lymfatická leukémie (CLL) - nejčastější, dospělí, pomalý průběh, velké uzliny, velká slezina
- Leukémie z vláskových buněk - velmi specifická forma odlišující se od ostatních, viz. příslušný text.
Zdroje
