Lymfomy jsou spolu s leukémiemi nádorové choroby, které vychází z krevních buněk. Lymfomy vychází z lymfocytů, které jsou podtypem bílých krvinek. Lymfocyty jsou velmi důležité v obranných imunitních reakcích. Lymfomy se objevují v každém věku, poměrně často postihují mladé dospělé jedince mladší 40 let.
Příčiny: Obecně řečeno je onemocnění způsobeno mutací v některém z vývojových stádií lymfocytu. Tato mutace způsobí změnu chování postižené buňky, která přestane reagovat na regulační mechanizmy organizmu a začne se nekontrolovatelně množit a postupně šířit po těle. Podle typu nádorové buňky se lymfomy dále rozdělují, jejich klasifikace je velice obtížná a pro zběžné pochopení problematiky zcela nadbytečná.
Projevy: Lymfomy mají poměrně blízko k těm leukémiím, které vznikají z vývojových forem lymfocytů (ALL, CLL). Na rozdíl od leukémií se nádorové buňky u lymfomů nacházejí spíše ve tkáních a orgánech než v krvi a kostní dřeni. Hranice mezi lymfocytárními leukémiemi a lymfomy je nicméně nepříliš ostrá a lymfomy mohou při svém průběhu „leukemizovat“.
Tkáně napadené a osídlené buňkami lymfomu se obvykle zvětšují – často proto nacházíme nebolestivé zvětšené uzliny, zvětšená játra, zvětšenou slezinu apod. Stav může být někdy doprovázen varovnými příznaky, jako je únava, zvýšení tělesné teploty, ztráta na váze a noční pocení. Známe i kožní formy lymfomů, při kterých se objevuje vyrážka připomínající ekzém, která se postupně přeměňuje ve vředové útvary.
Poměrně specifickými typy lymfomů je Hodgkinův lymfom (představuje asi třetinu všech lymfomů), Burkittův lymfom, MALT lymfomy, mycosis fungoides a Sézaryho syndrom, kterým jsem věnoval zvláštní texty.
Diagnostika: Na základě výše zmíněných příznaků je možné učinit podezření na přítomnost nemoci. Součástí vyšetřovacího postupu by měly být krevní náběry, kdy význam má krevní obraz – spíše však k vyloučení leukémií, protože u lymfomu může být na rozdíl od ní relativně normální, či pouze s ne příliš specifickými změnami. Rozsah onemocnění (tj. zejména hledání zvětšených uzlin) je vhodné dále určit pomocí rentgenu plic a ultrazvuku či CT vyšetřením. Je vhodné provést ultrazvuk ložisek zvětšených uzlin (jsou-li na krku pak doplnit ORL vyšetření) a provést odběr některé z uzlin. Takto získaná uzlina se posílá na histologické vyšetření, při kterém se prokáže přítomnost nádorových lymfocytů a dále se pomocí speciálních testů určí přesný podtyp lymfomu. To má význam pro prognózu a následný léčebný postup.
Léčba: Léčba je individuální. Obvykle se používá chemoterapie, cytostatika se často používají v kombinacích. U některých lymfomů lze použít i biologickou léčbu, při které se podává sloučenina rituximab. To je protilátka zaměřená proti povrchovým receptorům nádorových buněk. V určitých případech se přistupuje k transplantaci kostní dřeně. Prognóza závisí na přesném typu lymfomu. Obecně lze říci, že Hodgkinův lymfom má většinou relativně dobrou prognózu, stejně tak je tomu u MALT lymfomu. Ostatní nehodgkinské lymfomy se dělí na více a méně agresivní. Méně agresivní posupují pomalu, ale špatně reagují na léčbu. Agresivnější lymfomy sice bez příslušné léčby mohou nemocného usmrtit rychleji, na druhou stranu je moderní chemoterapie má vyšší šanci zcela vyléčit.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.healthline.com
