Maninil se řadí mezi důležité léky na cukrovku, které se odborně označují jako perorální antidiabetika (PAD). Účinnou látkou preparátu je sloučenina glibenklamid.
Princip: Glibenklamid patří mezi deriváty sulfonylmočoviny 2. generace. Má poměrně komplexní účinky na metabolizmus cukrů - stimuluje tvorbu a vylučování inzulinu buňkami slinivky břišní.
Využití: Maninil se předepisuje u pacientů s cukrovkou 2. typu, může se podávat samotný, nebo v kombinaci s jinými PADy. Dodržování diabetické diety při užívání léků na cukrovku je samozřejmostí.
Podávání: Záleží striktně na doporučení předepisujícího lékaře, obvykle se jedná o diabetologa. Obecně řečeno se většinou léčba dospělých pacientů Maninilem zahajuje dávkou 2.5 až 5 miligramů (tj. polovina tablety až celá tableta) a postupně se tato dávka zvyšuje. Maximální denní dávka by neměla překročit 15 miligramů.
Nevýhody: Podobně jako ostatní deriváty sulfonylmočoviny může Maninil způsobit hypoglykémii, zejména při nesprávném a nedostatečném příjmu potravy. Z dalších vedlejších účinků byly pozorovány trávicí obtíže (nevolnost, zvracení) a zvýšení jaterních testů.
