Meningismus znamená přítomnost meningeálního syndromu vznikajícího při dráždění mozkových plen u člověka, který netrpí jejich zánětem (meningitidou).
Příčiny: Příčinou meningismu jsou poměrně často vysoké teploty při různých infekčních onemocněních a s vyšší četností se vyskytují v dětském věku. Známky meningeálního dráždění se objevují i při některých formách nitrolebního krvácení (subarachnoidální krvácení), u úrazů hlavy a krku, při zvýšení nitrolebního tlaku a vzácně dokonce i u velmi těžkých forem migrény.
Projevy: Základním projevem meningismu je bolest hlavy, ztuhnutí šíje a světloplachost. Vyšetřovaný člověk s meningismem bude mít obvykle pozitivní i další příznaky meningeálního dráždění, o který si můžete přečíst v textu o meningeálním syndromu (Brudzinského příznak, Lasegueův příznak apod.).
Diagnostika: Základní otázkou je, jak odlišit meningismus od meningeálního dráždění při meningitidě? Je to zásadní otázka, protože meningitidy jsou vysoce nebezpečné a je nutné je akutně léčit vysokými dávkami antibiotik. Neurologické vyšetření a zobrazovací metody (CT vyšetření mozku, případně magnetická rezonance) jsou sice plně indikovány, ale nemusí nám dát jasné rozlišující informace. Zvláště těžké může být rozhodování u člověka s meningeálními příznaky a zároveň vysokou teplotou. Ideálním vyšetřením v takové situaci je lumbální punkce, která umožní vyšetření mozkomíšního moku. Pokud v mozkomíšním moku nejsou žádné známky infekce, jde spíše o meningismus, v opačném případě jde o meningitidu. Sluší se ovšem dodat, že zmíněná lumbální punkce má jisté důležité omezení, nesmí být provedena u pacienta se známkami nitrolební hypertenze.
Terapie: Léčba meningismu závisí na jeho vyvolávající příčině a po jejím odeznění vymizí i symptomy meningismu.
Zdroje
https://www.sciencedirect.com
